Únor 2009

Schéma hospod v hrazeném městě

25. února 2009 v 10:19 | Radek Sedláček |  Hospody, šenky a putiky ve městě


1. U Kameníků
2. U Města Prahy
3. U Pubců
4. U Kulhavých krejčířů
5. U Volfů
6. U Černého orla
7. U Dvou bílých růží
8. U Zlaté koule
9. U Zlatého lva
10. U Uzdářů
11. Živnostenská beseda
12. U Plánice
13. Na Ostrém rohu
14. U Kozů
15. Na rychtě
16. U Němců
17. U Prexlerů
18. U Českého znaku
19. Na Baště
20. U Pláničků
21. U Kanónu
22. U Zlatého soudku
23. Slávia
24. Měšťanská beseda
25. Na kovárně
26. Národní beseda
27. U Bílého koníčka
28. Střelnice
29. U Langmajerů
30. V Tunelu
31. U Zlaté husy
32. U Zlaté hvězdy
33. U Žáby

































Starodávné hostince ve městě 1

25. února 2009 v 10:15 | Radek Sedláček |  Hospody, šenky a putiky ve městě


Č.p.154/I U Kameníků

Dům byl od pradávna nazýván "Starý radhauz". Svým dvorem sahal až do ulice Dlouhé a v něm měl sladovnu. Roku 1581 dům patřil Janovi Záhrobskému z Těšína, který když zdědil sousední dům č.p.153 prodal radhauz Janovi Podškolskému. Od kterého za 1500 kop míšenských koupil dům Jiřík Kameník. Odtud název pohostinství "U Kameníků". Pro velké dluhy byl Matějem Kameníkem roku 1629 prodán za 1250 kop Jiřímu Plechšmídovi. Jeho dcera Dorota Apolonie se vdala za Jana Filipy z Hochu. R. 1692 se domu ujal nejstarší syn Norbert Leopold, který jej přepustil svému bratru Ondřejovi Františkovi. Po jeho smrti se vdova po něm Anna Terezie znovu provdala za Jiřího Alexia Fuchsa z Valburka. Po něm byl dalším majitelem domu Jan Jindřich Reichrt z Reinchenfeldu.
V roce 1933 byl majitelem domu Judr.Wellner Antonín - advokát

Č.p.153/I U města Prahy

Dům, ve kterém se později nalézal hostinec byl nazýván Hauskovský. Kateřina Hausková jej odkázala Janovi Záhrobskému z Těšína. Jeho vnuk dům prodal za 1000 kop m.Martinu Smolíkovi. V roce 1618. poté byl dům prodán Adamovi Čejkovi z Olbramovic. Od něj roku 1631 jej koupil za 1120 kop m. Mg.Kašpar Pithopaeus Kopidlanský. Roku 1689 dům stejně jako většina města vyhořel. Bylo v něm 7 světnic, 2 sklepy, 4 komory, klenutá sejpka, dvě sejpky ode dřeva, sladovna, marštal a 2 chlévy.

Roku 1698 se domu ujal Adam Wirth, který ho roku 1745 za 1210 zl. prodal Václavu Němejcovi s manželkou Barborou a ten jej roku 1749 vyměnil s Františkem Jakubem Zöhrerem.
V roce 1933 dům patřil Müllerovi Antonínovi - obuvníkovi a hostinec v něm Josefu Šeblovi.. Hostinec a dům byl zrušen před r. 1940 a na jeho místě byl postaven obchodní palác firmy Baťa. Dnes se v domě nalézá prodejna obuvi


Č.p.110/I U Pubců

Dům stojí na rohu ulic Wilsonovy (kpt.Jaroše) a Randovy. Patříval Janu Kouskovi od kterého jej roku 1525 koupil za 350 kop m. Jan Kovář. Po něm byl majitelem domu Adam Soukeník. Vdova po něm Anna Duchková - Soukeníková držela dům až do roku 1635

kdy jej odkázala svému strýci Václavovi Černohorskému. Ten jej držel do roku 1674 kdy jej prodal Valentinovi Aichenbergrovi s manželkou Kordulí. Ten dům postoupil svému zeti Janovi Danielovi Pubcovi s manželkou Annou. Roku 1689 dům vyhořel. Byly v něm 4 světnice, 5 komor, sklep, 3 sejpky, 2 velké marštale, 4 chlívce a spilka.
Z výpovědi svědka Jiřího Pelecha o počátku požáru města 3.8.1700 se dozvídáme, že cestou z kostela, když chtěl jít na truňk piva k Pubcovům, slyšel křik hoří, hoří. Z toho poznáváme, že již tehdy byla v domě živnost hostinská. Václav Zikmund Pubec, syn Jana, dlužil za vybraná vína 316 zl. 11 kr. a 3 d. Zaplatil 100 zl. a za zbytek dluhu ručil tímto domem. Rodině Pubcových dům patřil až do roku 1770. později se zde říkalo "U Pohanků".
V roce 1933 byl majitelem domu Ferdinand Zrzavecký. Dnes v domě nalezneme lékárnu.


Č.p.105/I U kulhavých krejčířů

Na rohu ulic Dlouhé a Baštové stál dům Židové již v roce 1526. roku 1549 koupil Tomáš Žid od Ondřeje Kopičky místo při Lázni za Žábou č.p.81/I až do Koláčkovic zdi č.p.112/I (bývalá restaurace Klatovan) za 26 kop m. dům č.p. 105 měnil své majitele většinou zároveň s domem č.p.106. není známo jak se tento dům, později zvaný Kepkovský, dostal do majetku Janu Voříškovi, kterému patřil r.1584. od něj a od Anny Železné z města Strážova roku 1593 koupil spáleniště domu Jan Lynder vačkář za 100kop m. od poručníků nad sirotky po něm - dcery Kateřiny a Doroty, koupil dům Vačkařovský roku 1609 Vít Jedlička krejčí, který v něm měl hospodu nazývanou "U kulhavých krejčířů", v níž se stavovali a bytem i přebývali okolní zemani. Dům byl po požáru r.1615 spáleništěm a roku 1627 jej Judyta, dcera Víta Krejčíře postoupila své sestře Kateřině, provdané za Matyáše Baňovského. Jeho druhá žena Anna prodala dům Valentinu Millerovi, který roku 1656 dům prodal za 200zl. Kašparovi Jungovi řezbáři. Sirotkům Jungovským dům r.1689 vyhořel. Byly v něm 2 světnice, 3 komory a marštal. Do roku 1692 ještě nebylo po požáru nic vystavěno. Již předtím zeť Kašpara Junga Jan Hamřík s manželkou Salomenou, jeho dcerou, koupil od švagrové Anny Melichové veškerou pozůstalost, která na ni po rodičích připadla za 60 zl. Od nich dům nově vybudovaný roku 1698 koupila za 250 zl. Dorota Granitzová. Dalším majitelem domu byl Jan Poborovský, kterému patřil v r.1745. Od jeho dědiců Anny Kitlitzové, Vojtěcha a Josefa Poborovských tento dům se studnicí koupila Barbora Sudová s manželem Antonínem Sudou za 200 zl.
V roce 1933 byl majitelem domu Mansvelt Šilhavý.



Č.p.28/I U Volfů

Dům stojí na rohu ulic Pražské a Zlatnické a nazýval se Třískovský. Není známo jak se dostal do majetku Jiřího Třísky, kterému od r. 1526 patřil i sousední dům č.p.26/I. v pozůstalosti po něm r. 1540 zůstaly oba domy - hořejší 28/I za 200 kop a dolejší 26/I za 150 kop. Hořejší dům zdědil syn Jan Tříska. Vdova po něm Mandalena, dcera Jana Žateckého, se provdala znovu za Vavřince Kulíška. Od ní roku 1587 dům koupil za 750 kop m. Václav Kudla. Vdova po něm Dorota se znovu provdala za Jana Vojislávka, který byl potom také nazýván "Kudla". Ten roku 1616 znovu přikoupil i dům č.p.26/I. dalším majitelem domu byl Jindřich Koc z Dobrše a na Kolinci. Od něj dům Kudlovský roku 1637 koupila Eva Rozvodová za 625 kop m. Protože nestačila dům splácet, tak jej roku 1640 postoupila Václavovi Oskarovi Perglarovi z Perglasu. Po něm jej zdědil syn Volf Adam Perglar a ten jej r. 1673 prodal Dorotě Menzingrové. Výměnou dům získal Matyáš Leopold Pernklo a od něj dům získal Volf Gselhofer. Roku 1689 dům vyhořel. Byly v něm 2 světnice, 2 komory, sklep a 2 marštale. Od dědiců dům roku 1715 koupil Jakub Nerllinger s manželkou Annou. Od nich dům koupil v roce 1758 Václav Čapek s manželkou Kateřinou.
V roce 1933 byly majitelkou domu Walterová Barbora - soukromnice

Č.p.162/I U Černého orla

Na rohu Pražské a Křížové ulice stojí dům Hýskovský, který od Reginy Hýskové, provdané za Jana Šalše, koupil Volf Kladrubský. Roku 1580 dluh 100 kop na zaplacení dvou vejruňků panně Regině za dům od ní zakoupený uhradil Matyášovi Kaffunkovi na dědině a louce koupené od Jana Šepláka.
Roku 1587 dům koupil Martin Kladrubský s manželkou Dorotou od Jakuba Kladrubského, jeho sestry Mariany a bratra Šťastného za 550 kop m. Z vejrunků se vyplácelo po 50 kopách ročně sirotkům Hýskovským.
Od Doroty Kladrubské koupil dům roku 1598 Šimon Blažej za 800 kop m. Za dva roky zemřel a vdova po něm se provdala ze Jeremiáše Freylicha (Frelicha), který tu měl hospodu nazývanou "U Zimů", kde se rádi stavovali okolní zemané, kteří tu leckdy spáchali pohorlivou výtržnost. Hostinec v domě je uváděn počátkem 17.století. Po něm dům zdědil jeho syn Jan. Po jeho smrti polovina domu připadla obci a polovina J.M.Císařovské. roku 1651 dům koupil Jan Novák, jinak zvaný Chytrý, pro svého zetě Ondřeje Nellingra a jeho manželku Voršilu. Výsadní dům hostinský byl nazýván "U Černého orla". Byly v něm 3 světnice, 3 komory, 4 sklepy, 3 sejpky a 4 velké marštale. Po požáru v roce 1689 dům po otci odkoupil Jan Nellinger. Dům znovu vyhořel r.1700. Vdova po Janovi Kateřina se znovu provdala za Jana Antonína Mühlbergra. Roku 1743 dům za 1280 zl. koupil František Prokopský. Roku 1759 dům koupil František Ertl.
V roce 1933 byl majitelem domu Bošek Jan - pánský krejčí.

Č.p.64/I U dvou bílých růží


Dům se nazýval původně Konířovský a byl jednopatrový se dvěma gotickými štíty. Ve 30. letech 16.století náležel Martinovi Konířovi. Roku 1542 byl dán jako ručení za dluh Janovi Škorňovi z Malonic od kterého téhož roku dům koupil za 720 kop míšenských Vavřinec Kulíšek. Ten měl r.1546 spor s majitelem domu č.p. 68/I Burianem Farářem, protože domy spolu sousedily dvory. Roku 1601 patřil dům kupci Volfovi Šlayerlovi s manželkou Apolenou. Jejich dcera, též Apolena, se ve čtvrtém manželství provdala za Jana Adama Rotha, který dům vlastnil ještě v roce 1638. v roce 1668 se dům nacházel v majetku Antonína Friče. Roku 1689 dům vyhořel. Ještě roku 1692 nebyl hotový nový krov. Na opravy domu si roku 1705 vypůjčil Václav August Scholz od farního kostela. V roce 1730 dům patřil Bartoloměji Mayerovi, který jej znovu vystavěl, když si na opravy půjčil 300 zl. od hejtmana panství Bystřického a Dešenského. V této sobě se mu podařilo získat pro dům výsadu "U dvou bílých růží". Roku 1737 dům vyměnil s Janem Třískou, který byl majitelem Bílé růže ještě v roce 1772. v roce 1737 se poprvé objevuje název hostince "U Bílé růže" ve které sekretář krajského úřadu utratil 1 zl.33 kr.
Hostinec v tomto domě se dříve nazýval "U slunce". Již v roce 1771 v něm přenocoval budoucí císař Josef II. je rodištěm Karla Slavoje Amerlinga. Později se stal hotelem a v sále tohoto hotelu v 19.st. cvičila jednota Sokol a konala se zde spousta akcí, jako např. zakládací schůze Šumavského autoklubu v r.1926. v roce 1933 byl majitelem hotelu Líbal Antonín.

Č.p.65/I U zlaté koule

Dům se nazýval Penízkovský a byl jedním z nejstarších hostinských domů ve městě. Jeho majitelka Anna Podkovový byla v roce 1530 ve sporu s Janem Kouskem, majitelem domu v Masarykově (dnes Vídeňské) ulici, protože při stavbě sladovny na svém dvoře přistavěla vyšší společnou zeď. Její syn Zbraslav Podkova tento dům vyměnil r.1542 s Matoušem Rathauzským a jeho zetěm Jiřím Pachem za dům č.98 na rohu Wilsonovy (kpt.Jaroše) a Krátké (Vančurova). Později byl dům majetkem Jakuba Kosmatého. Podle něj se také nazýval Kosmatovským. Po něm jej zdědil jeho syn Pavel Kosmatský, který v něm měl kupectví a byl v čilém obchodním styku s kupci norimberskými. V březnu r. 1638 dům koupil od Jana Felixe Fichtenberga za 900 kop m. Jan Achyles pro manželku Dorotu. Ještě téhož roku zemřel a Dorota se provdala za Mg. Kašpara Pithopaea Kopidlanského. Dalšími majiteli domu byli Jiřík Firmus s manželkou Dorotou a jejich dcera Rosina Grigerová. Roku 1685 dům koupil Filip Voříšek mydlář. Roku 1689 dům, ve kterém byly 4 světnice, 5 sejpek, velká marštal, 5 malých marštalí a klenutý krám , vyhořel. Sňatkem Markéty, vdovy po Filipovi, se spolumajitelem domu stal Matyáš Felix Hayekl ze Sušice. Po jeho smrti Markéta dům výsadní a hostinský "U zlaté koule" se starodávnou baštou r.1716 vyměnila s Bartolomějem Kuželíkem. Když jeho snacha Kateřina ovdověla, znovu se provdala za Matěje Pešinu a po jeho smrti za Tomáše Němejce. V roce 1745 opět ovdověla. V roce 1751 byl dům prodán a ve veřejné dražbě jej koupil Jan Frank Neumann. V devatenáctém století ve dvoře domu č.64/I (Bílá růže) existoval výčep s tanečním sálem, který užíval názvu vedlejšího domu "U koule".
V roce 1933 byl majitelem domu č.p.65/I Jelínek Jan - knihař. Dnes je v domě Mléčná jídelna a bývalé papírnictví.

Starodávné hostince ve městě 2

25. února 2009 v 10:12 | Radek Sedláček |  Hospody, šenky a putiky ve městě


Č.p.160/I U Zlatého lva

Dům v Pražské ulici patřil Šimonu Kavánovi, který jej roku 1537 vyměnil s Václavem Kdyňským za Běňovský mlýn. Další majitel je znám až r.1586 kdy dům odkázal Jan Šeplák své ženě Dorotě. Ta se po jeho smrti znovu vdala za Šimona Plavenského z Planfeldu. Tak se tento dům dostal do rukou tomuto měšťanu a později královskému rychtáři v Klatovech. Dům se nazýval Lévovský. Na splacení spravedlnost Daniele Korálkovi byl dům odhadnut na 1100 kop m. Od Daniele Korálka jej za 1000 kop m. koupila Anna Jehlová. Úplně byl splacen r. 1613 Janem Jehlou. Roku 1616 Jan Jehla ručil domem za dluh 100 kop m. Pavlovi Aretinovi, měšťanu Starého města Pražského. Dům se nazýval Jehlovský a od Maruše Jehlové jej roku 1637 koupila za 900 zl. Lidmila Šlemrová. Po ní dům zdědil syn Jan František Šlemr, který zemřel roku 1688. o rok později dům vyhořel. Byly v něm 3 světnice, 4 komory, 2 sklepy, velká marštal, chlév, podzemní klenutý sklep a spilka. Roku 1692 spáleniště koupil Rudolf Pachmayer, ale protože jej nemohl dostavět, ujala se domu obec. Ta jej ještě téhož roku prodala za 600 zl. Mařeně, vdově po Ondřeji Nellingerovi. Sňatkem s ní dům získal Šimon Štodlar a r. 1696 jej vyměnil s Václavem Nellingerem a jeho manželkou Kateřinou Annou za dům č.p.80 v Randově ulici. Kateřina Anna dům odkázala synovci Dominikovi Brotmanovi. Od něj dům s výsadou "U Zlatého lva" Jan st. Rokytský vyměnil za dům č.p 128 /I v ulici Jirsíkově. Ještě v roce 1789 dům vlastnil jeho syn Václav Rokytský.

V roce 1825 byla v domě založena kavárna s cukrárnou. Ve starých sklepeních bylo uchováváno víno všech ročníků od založení až po druhou světovou válku. Kavárna se jmenovala "U Schottů" a také se tam říkalo "U Güntrů". V roce 1933 byl majitelem domu Günter Jindřich - cukrář.

Č.p.169/I U Uzdářů

Dům se nazýval Masový, protože patřil Matouši Masovi. Jeho druhá žena Dorota měla syny Jiříka uzdáře, kterému byl tento dům připsán. Sňatkem jeho dcery Doroty s Janem ml. Preydarem se dům dostal do majetku rodiny Preydarů. Po smrti Doroty se Jan znovu oženil s Kateřinou, dcerou Šimona Maliny ze Sušice. Po jeho smrti jí dům r.1622 patřil a svatbou s ní jej získal její třetí manžel Jan Šlechta. Roku 1650 jej prodali za 665 kop m. Mikulášovi Mauricovi Molotoris s vejsadou hostinskou od starodávna k domu náležející. Od dědiců jeho dům prodal jejich zplnomocněnec Adam Fiala roku 1668 za 500 zl. Danielu Kraniczovi. Od něho jej roku 1674 za 800 zl. koupil Ondřej Gšmach apatykář, kterému roku 1689 vyhořel. Byly v něm 3 světnice, 7 komor, sklep a apatyka se všemi materialemi. Roku 1692 bylo zřízeno přístřeší, jedna světnice, 2 komory, apatyka a marštal.
Po smrti Gšmachově roku 1728 se vdova po něm provdala za apatykáře Františka Antonína Altmana, který se po její smrti oženil r. 1754 s Marií Annou, dcerou Eliáše Hocha, měšťana Klatovského.
V roce 1933 byl majitelem domu Šauer Antonín - kožešník.

Č.p.134/I Živnostenská beseda

Dům v Krameriově ulici náležel roku 1524 zámožnému měšťanu Matěji Kyjovskému. Vdova po něm Marta Kyjovská r. 1542 dům prodala Jakubovi Růženému za 310 kop m. Od něj jej koupil roku 1610 Viktorýn Bártů a druhou polovinu domu nabyl jeho bratr Samuel Bártů r.1633 odkazem Jana Růženého. Dům se nazýval Růženovský. Roku 1637 jej koupil Daniel Janda truhlář za 300kop m.. po jeho smrti se domu ujala obec a roku 1674 byl prodán Matesovi Parcenovi felčarovi s manželkou Judytou za 220 zl. Od nich dům Jandovský roku 1685 za 450 zl. koupil Daniel Simonis svícník s manželkou Kateřinou. Před požárem roku 1689 byly v domě 2 světnice, 2 komory, láznička, krám a marštal. Přes dceru Kateřiny Sibylu dům získal Daniel Pichler. Roku 1762 byl dům prodán za 230 zl. jako pohořelý po požáru v roce 1758 paní Anně Alžbětě Bustové.
V roce 1933 byl dům, ve kterém se údajně narodil Václav Matěj Kramerius, v majetku živnostenské besedy. Měšťanská beseda se do něj nastěhovala po zbourání měšťanské besedy na náměstí v č.p. 166/I. v hostinci byl velký sál s pódiem a zahradní restaurace s kuželníkem. V roce 1950 objekt převzala ZO ROH Kozak Klatovy a zřídila tam závodní klub. Blok domů se začal bourat v r.1969 a později tam bylo vystavěno sídlo KSČ.

Č.p.71/I U Plánice


Dům se nacházel na rohu Krameriovy ul. a ul Čs. Legií (dnes Plánické) a nazýval se Tvarohův, zřejmě po nějakém z dřívějších majitelů. Roku 1594 dům koupil od Markéty Konvářky za 280 kop m. Václav Tobiáš s manželkou Kateřinou. Ta se po jeho smrti provdala za Šimkonisa. Roku 1598 dům prodala Janovi Uzdáři s manželkou Evou sedlářkou. Od ní jako od vdovy jej r. 1613 koupil za 315 kop m. Michal Mates sedlář. Dům se také nazýval Formánkovský a mne neznámým způsobem se nějak dostal do majetku Lukáše Parvoniče, obecně zvaného Chorvat zámečník. V majetku jeho ženy Doroty byl dům již v roce 1640. Byly v něm 2 světnice, 3 komory, sejpka, verštat zámečnický a marštal. Po požáru roku 1689 byl dům opraven v r.1692. roku 1693 dům koupil Martin Vojtěch

Parvonič, syn Lukáše a jeho druhé ženy Kateřiny. Od něj dům roku 1708 koupil za 700 zl. Mikuláš Kraffer. Vdova po jeho synovi Františku Krafferovi Alžběta Krafferová dům vlastnila ještě v r. 1788.
Hostinec v domě zřejmě nefungoval dlouho, protože o něm není žádná zmínka a ani není jisté, zda se právě tento nazýval "U města Plánice", o kterém víme pouze, že existoval ve staré zástavbě na levé straně Plánické ulice. Na prvním obr. vidíme na domě nápis hostinec a podle toho, že na domě č.70/I ještě nejsou odkryta sgrafita, můžeme usuzovat o datování obrázku před r. 1912, zatímco na druhém již nápis není, zato je odkryta sgrafitová výzdoba, kterou odkryl ak. Sochař Jindřich čepek za dozoru konzervátora Ferdinanda Vaňka v době starostování JUDr. Karla Hostaše (1912 - 1919).
V roce 1933 byl majitelem domu Strnad František obchodník.

Č.p.94/I Na ostrém rohu

Jedná se o rohový dům na souběhu ulic Wilsonovy (kpt.Jaroše) a Školní (Denisova), který se nazýval Němcovský. Roku 1535 náležel Matoušovi Rathauzskému. Potom byl v držení Jana Poláka, od něhož jej koupil roku 1598 za 650 kop m. Václav Kutal. Od Kutala dům koupil roku 1638 za 700 kop m. Samuel Korbel s manželkou Judytou. Po nich dům zdědil jejich syn Mg. Václav Corbelius, který jej roku 1668 prodal Václavu Hodaňovi za 580 kop m. vdova po něm se znovu provdala za Kašpara vrabce, od kterého dům koupila Kateřina Drtáková. Před požárem v roce 1689 byly v domě dvě světnice, 2 komory, hvozd, sladovna a 3 marštale. Roku 1697 dům koupil František Prták. Dlouhá léta pak byla majitelkou vdova po něm Anna. Od jejích dědiců dům roku 1764 koupil za 500 zl. Karel Pejřimský.
V roce 1933 byl majitelem domu František Polák - majitel realit. Hostinec v domě umístěný se také nazýval "Plzeňská restaurace" a scházely se v něm střední vrstvy obchodníků a živnostníků.

Č.p.92/I U Kozů

Dům mýval význačný gotický portál a nazýval se Formánkovský. Roku 1541 jej od Jana Formánka koupil Jan Smetko ml. za 335 kop m. v roce 1583 dům patřil Janovi Plockovi v roce 1610 dům koupil Martin Chrysopomus Prachatický s manželkou Judytou za 51 kop m. dům se také nazýval Smetkovský. Od Chrysopomuse dům koupil roku 1638 Daniel Děkánek s manželkou Krystinou. Sňatkem s jejich dcerou Kateřinou dům získal Václav Bochle. V době před požárem r.1689 byly v domě 2 světnice, 3 komory, klenutý sklep, 2 klenuté sejpky, palírna a 3 marštale. Ve vedlejším domě č.p.93/I byla sladovna. Od syna Václava Bochle dům koupil roku 1702 Matyáš Leopold Pernklo a manželkou Annou za 190 zl. a ještě téhož roku jej za 470 zl. prodal Jiřímu Prunarovi s manželkou Annou. Roku 1736 se domu ujal jejich syn Dominik Pernklo.
V roce 1933 byl majitelem domu Beneš Josef - hostinský. Dům se nacházel na proti uličce nad dnešním divadlem, která je dnes zastavěna. V tomto velmi starém hostinci byl i nevěstinec a byl hojně navštěvován zejména klatovskými dragouny. Také se mu často říkalo hostinec "V Polsku".

Starodávné hostince ve městě 3

25. února 2009 v 10:08 | Radek Sedláček |  Hospody, šenky a putiky ve městě


Č.p 102/I Na Rychtě


Dům v Baštové ulici č.p.102 /I se po některém z dřívějších majitelů roku 1547 nazýval Vlčkovský. Není známo jak se dostel do majetku Anny Radové, která roku 1571 dala jeho polovici svému synovi Markovi Radovi a roku 1573 mu postoupila i druhou polovici. Nevíme, jak se dům stel majetkem Anny Hodkové, dcery Martina Declivy bakaláře, v prvním manželství provdané za Štefana Hodka a v druhém za Mg. Lukáše Vodňanského, kterému dům patřil roku 1593. od něj dům roku 1601 koupila Dorota Kladrubská, ale protože jej nemohla doplatit, postoupila ho r.1604 zpět Mg. Lukášovi. Roku 1626 dům Hodkovský zdědil jeho syn Ezechiel Vodňanský. Od něj dům s výsadou hostinskou koupil roku 1643 Jan Brotman, který jej r.1646 prodal za 200 zl. Kryštofovi Bodlovi. Hostinci se říkalo "Na Rychtě", neboť v domě zřejmě bydlel kdysi Rychtář a konšelé se u něj scházeli v dobách, kdy město ještě nemělo svou radnici. Roku 1648 převzal dům od svého otce za stejnou cenu Jan Kryštof Bodl. Od dědiců po něm dům koupil Daniel Ernest Kalivoda s manželkou Markétou. Před požárem v roce 1689 byly v domě 3 světnice, 4 komory, 2 velké sýpky, 4 velké marštale.

Spáleniště tohoto domu výsadního koupil za 220 zl. Daniel Böhm s manželkou Dorotou. Na opravu domu si vypůjčili 200 zl. od paní Doroty Skálové. Roku 1700 dům znovu vyhořel. Spáleniště roku 1723 od Anny ovdovělé Böhmové, druhé manželky Daniela, koupil za 100 zl. Petr Tür. Po jeho smrti roku 1747 dům zdědila jeho sestra Zuzana Türová.
V roce 1933 byl majitelem domu obchodník Cihlář František a hospody v něm Bosák Josef mladší. Pohostinství se jeden čas také jmenovalo "Smíchovská restaurace". Poté se znovu ustálil název "Na staré Rychtě". Jedná se zřejmě o nejstarší hostinec v Klatovech co se táče délky provozu živnosti hostinské, která v domě zůstává přes 400 let.

Č.p.112/I U Němců

Dům se nazýval Koláčkovic a v dokumentech se dozvíme, že roku 1522 měla rozepři nevěsta Koláčkovic se sousedem. Pro mezery v knihách nevíme, jak se majitelem domu stal Jiřík Řepa, který r. 1572 zastával úřad rychtáře městského. Vdova po něm Anna Řepová odkázala r. 1595 dům svému synovi Severinovi a dceři Regině. Od Reginy dům Řepovský získal Václav Hrázek, který jej roku 1598 prodal Janu Matoušovu za 510 kop m. Od jeho syna Matouše Podhůreckého mlynáře jej koupil r.1607 za 510 kop m. Valentin Acker šmolcíř. Vdova po něm Kateřina Šmolcířka a její dcera Anna, manželka Baltazara Vicíka jircháře, prodaly v září r.1615 dům Řepovský zničený požárem 6. července téhož roku za 330 kop m. Bartoloměji Zemanovi hrnčíři, který jej vlastnil do r.1625, kdy jej prodal za 1175 zl Vilémovi, nejstaršímu Vrábskému Tluksovi z Vrábí a na Dešenicích. Jeho dědic Adam Hynek z Vrábí zastoupený Tobiášem Stillingem jej r.1637 prodal Václavovi Turnovskému s ženou Dorotou Mendicillovou. Ta se po jeho smrti znovu provdala za Viléma Sallaberka. Po něm dům vlastnila jeho druhá žena Lidmila Kateřina. Její dcera se provdala za Šimona Štodlara. Před požárem roku 1689 v domě byly 3 světnice, 4 komory, 2 sejpky, sklep, vinopal a 2 marštale. Od poručníků nezletilé dcery Šimona roku 1694 dům nazývaný Heycovský koupil Petr Biankon za 490 zl. pro svého zetě Jana Jiřího Hakla jeho manželku Judytu. Po smrti Jana Jiřího byl dům Štodlarovský prodán v dražbě roku 1746 Františkovi Vyhnálkovi s manželkou Markétou za 740 zl.
V domě byl původně hotel "U Českého lva", který byl později přestavěn na hotel "U Němců". Lidově se tam říkalo "U Kaštánků", za války "Bundeswehr" nebo "U Adenaura". Za éry budování socialismu se hostinec Jmenoval "Klatovan". Byl oblíben studentstvem a vinárnička přes chodbu příslušníky veřejné bezpečnosti, která měla nedaleko sídlo.
V roce 1933 byl majitelem Němec Eduard - hoteliér.

Č.p.143/I U Prexlerů

Na rohu ulic Jirsíkova a Dlouhá stojí dům č.p.143/I jehož nejstarší majitele neznáme. Až v roce 1585 se dozvídáme, že patřil knězi Janovi Jelenskému - prvnímu ženatému faráři klatovskému. Ten tohoto roku koupil od svého souseda Pavla Vítovic půl studnice mezi jejich domy která byla společná za 18 kop m. a od té doby patřila celá páně děkanovů. Jan Jelenský zemřel r. 1599 a nevíme, kdo jeho dům, který se nazýval Třískovský, dostal. Dalším známým majitelem byl Vilém z Klenového a Janovic. Jeho dcera, hraběnka Maxmilána Mariana prodala dům za 440 zl.Petrovi Vilémovi Říčanskému z Říčan a na Předslavi. Od něho roku 1680 dům koupil za 330 zl. Kryštov Václav z Winterfeldu - rytmistr císařského pluku Harantovského. Po požáru r.1689 dům r.1691 koupila Lidmila Anastazie Kocová, rozená z Běšin a na Hlavňovicích. Po ní jej zdědila dcera Anna Magdaléna, provdaná Vindršperková, která jej roku 1710 prodala Markétě Lidmile ovdovělé Vencelíkové, rozené Lapáčkové ze Rzavého. Odkazem od ní se dům Kocovský stal majetkem farního kostela, ale již roku 1711 byl prodán Vojtěchu Antonínu Šťastnému od kterého jej roku 1715 koupil za 626 zl. Jan Vilém Freybor. Po něm dům zdědila vdova Anna, které patřil až do její smrti v r.1776.

V roce 1933 byla majitelkou domu Antonie Prexlerová - soukromnice a hospodu vedl Langmajer K. před ním ji provozoval pan Prexler a později pan Šebl, takže byla jeden čas nazývána také"U Šeblů".

Č.p.51/I U Českého znaku


Dům Kunáčovský na rohu Wilsonovy a Seminářské ulice koupil roku 1535 od Václava Krčmy Havel Zvoníkův, který jej roku 1548 prodal Václavovi Hanzlínovi za 245 kop míšenských. Dalším majitelem domu byl Jiřík Tachovský. Ten za půjčku 400 zl.od svého bratra Ondřeje přenechal dům vdově po něm Judytě. Tak seč dostal do rukou jejího druhého manžela Jana Konického. Pravým dědicem byl ale syn Jiříkův Jan Tachovský. Ten vyměnil dům se stoly, lavicemi a nádobím k várce piva s Janem Netolickým. Po požáru roku1689 bylo spáleniště domu prodáno roku 1692 za 250 zl. Pavlovi Kheglarovi. Jeho syn Tomáš dům vlastnil do roku 1765.
V roce 1933 byl majitelem domu Lanner František - majitel parostrojního pivovaru a na hostinci byl Bosák Josef.

Č.p.37/I Na Baště

Na rohu Dlouhé a Baštové ulice stojí dům nazývaný Srdéčkovský se sladovnou. Roku 1525 jej od Jana kováře koupil za 124,5 kop m. Jiřík Házek, ale již r.1528 jej vyměnil se svým švagrem Janem Zvěřinou za jeho dům se sladovnou nám neznámého umístění s přídavkem 105 kop m. Protože sladovna patřila Jiřímu Kostelcovi, měla být za 20 kop m. vyplacena. Jan Zvěřina již r. 1533 dům znovu vyměnil s Václavem krčmou za jeho dvůr mezi dvory Chytrovským a Sudíkovským. Není známo, jak dům získal Mikuláš Házek za kterého byl poškozen požárem roku 1579. Od jeho dcery Polykseny, manželky Jana Beňovského, koupil spáleniště Ondřej Slánský za 75 kop m. Nevíme, jestli tento majitel dům obnovil, ale po požáru r. 1615 byl znovu spáleništěm a tím zůstával i v roce 1651. dalším majitelem domu byl Kryštof Bodl a roku 1659 se jej, stále jako spáleniště, ujal jeho syn Jan Bodl a po něm jeho bratr Daniel Bodl, který spáleniště prodal za 20 kop m. Lukáši Zaganovi s manželkou Lidmilou. Ten dům znovu vystavěl a přikoupil sladovnu i s celou várečnou živností. Znovu nevíme jak tento dům získal Antonín Forstmayer s manželkou Alžbětou od kterých dům koupil roku 1739 za 300 zl. Josef Vacovský. Roku 1758 dům znovu vyhořel.
V roce 1933 byl majitelem domu Václav Lažanský - restauratér. V domě byl hotel s kuželníkem a čepovalo se v něm Šumavské Koutské pivo a lidově se tam říkalo "U Felixe".

Č.p.121/I U Pláničků

Na rohu Clemensaueovi a Zlatnické ulice najdeme dům Bláhovský. Dcera Jana Bláhovic Zuzana byla provdána za Jiříka Kaffunka a vedle jejich tří dcer měli i syna Matyáše Kaffunka, kterému jeho děd Jan Bláhovic dům odkázal. Roku 1537 otec Matyáše Jiřík vyměnil tento dům za sladovnu

Bláhovskou před Klášterskou branou se svým synem a ještě téhož roku jej postoupil svému zeti Hauzlovi. Jeho ženě Lidmile Kaffunkové dům patřil ještě roku 1587, kdy jej vyměnila za chalupu na Klášterském předměstí s Jeronymem Šnoblem kramářem s doplatkem 320 kop m. Vdova po něm třetí manželka Anna Šnoblová roku 1645 slíbila dům Kateřině, manželce Jana Brotmana i se vším nábytkem, káděmi a sudy náležejícími k várce piva a r.1647 jí dům postoupila. Po smrti Jana Brotmana zdědil dům jeho syn Lukáš, kterému r.1689 vyhořel. Byly v něm 2 světnice, 6 komor, 2 sejpky a marštal. Roku 1704 Lukáš Jeronym Brotman vyměnil dům se Zuzanou Šlemrovou, která jej roku 1709 znovu vyměnila s Janem Václavem Boublíkem za chalupu na klášterském předměstí č.78 a za chmelnici.. Jeho syn Dominik dům prodal roku 1731 Anně Voříškové, provdané Kayfášové. Od ní roku 1740 za 900 zl. koupil dům královský rychtář Ludvík Jan Hubatius z Kotnova. Jeho syn Ludvík František Hubatius dům prodal v roce 1749 Lidmile Oesterreicherové za 900 zl.
V roce 1933 byl majitelem domu František Plánička - vinárník. V domě byl hostinec s vinárnou a také se v něm narodila první žena Bedřicha Smetany Kateřina Kolářová.

Starodávné hostince ve městě 4

25. února 2009 v 10:04 | Radek Sedláček |  Hospody, šenky a putiky ve městě


Č.p.123/I U kanónu

Neznáme starší majitele tohoto domu v Clemencaueově ulici až roku 1593 byl v majetku Václava Ramše, písaře radního. Po jeho smrti roku 1599 dům zdědila jeho dcera Dorota v prvním manželství provdaná za Václava Veršátka, v druhém za Mg.Lukáše Vodňanského a v třetím za Martina Stolinského. Tomu dům náležel již roku 1627. V roce 1637 dům prodal Václavu Františku Voškloudovi s manželkou Lidmilou, dcerou Doroty z prvního manželství. Jejich nejmladší dcera se provdala za Dr. Martina Wirtha z Wehrenfeldu. Byly v něm 2 světnice, 5 komor, 3 sklepy, 2 marštale a sladovna. Roku 1706 dům koupil jako spáleniště Petr Hynek Frogner, hejtman kláštera Plaského, s ženou Kateřinou.
V roce 1933 byla majitelkou domu Svobodová Marie - majitelka realit. Hostinec v domě umístěný byl svého času vyhlášený vynikající kuchyní a Protivínským pivem. K hostinci patřil též kuželník.

Č.p.125/I U Zlatého soudku

U tohoto domu na rohu Clemencaueovy a Dlouhé ulice také neznáme nejstarší majitele. Víme pouze, že jej vlastnil Jan Lucín - měštěnín z města Sušice s manželkou Kateřinou. Od těchto manželů dům koupil roku 1621 Stanislav Král za 1000 kop míšenských. Od dědiců po Kateřině Králové roku 1655 koupila tento dům sladovnický za 815 kop m. Dorota Plechšmídová pro svého syna Lukáše. Ten roku 1654 pojal za ženu Kateřinu, nejstarší dceru Václava Františka Vošklouda. Sňatkem s ní, jako s vdovou dům získal roku 1661 Magistr filosofie Augustin Jan Scholz. Jemu tento dům Královic roku 1689 vyhořel. Byly v něm 2 světnice, 3 komory, sladovna s půdami, 2 sejpky a 2 marštale. Roku 1692 byl zhotoven nový krov a opraveny 1 světnice a 2 komory. Dcera Augustýna Jana Scholze Helena se roku 1708 provdala za apatykáře Viktorýna Vrabce, který po smrti svého tchána dům převzal. Jejich dcera Kateřina Anna roku 1742 provdaná za Ondřeje Kolaříka, sládka na Týnci, přinesla tento dům do rodiny Jako věno.
Roku 1933 dům vlastnil Jan Kolář z města Plzně a restauraci v něm Josef Trávníček. Hostinec se nacházel za dnešní lékárnou v prostorách, které dnes slouží lékárně jako sklad léčiv.


Č.p.166/I Slávie

Dům na spodním rohu náměstí se nazýval Šmolkovský, nebo také Maretkovský. V roce 1528 patřil Jakubovi Boublíkovi. Jeho dceru Kateřinu pojal za ženu Pavel Šeplák, který dům roku 1537 koupil za 390 kop m. Dalším majitelem domu byl Jan Podhůrský s manželkou Lidmilou. Roku 1593 koupila dům za 800 kop m. Anna Voškloudová. Po smrti jejího syna Václava se jeho manželka Voršila
znovu vdala za apatykáře Ondřeje Stoce. Domu se v té době říkalo Voškloudovský a ujal se jej syn z prvního manželství Václav František Voškloud. Od dědiců po něm koupil dům roku 1676 Jan Hendrych Vodička z Kašperka radní písař od roku 1678 ženatý s Annou, jednou z pěti dcer Fr. Vošklouda. Před požárem roku 1689 byly v domě 3 světnice, 3 komory, sejpka, 4 půdy, marštal a 3 chlévy. Po smrti Jana Hendrycha Vodička roku 1693 dům zdědila vdova Anna, která jej roku 1705 přepustila svému zeti Františku Danielu Kocianovi a jeho ženě Johaně. Nevíme, proč se domu později znovu ujala tchýně a r. 1711 jej prodala za 1180 zl. Josefovi Kherelovi s manželkou Kateřinou. V domě roku 1724 opět řádil požár, ale nevíme jakou způsobil škodu. Od Kateřiny roku 1732 koupil dům za 1310 zl. František Vojtěch Buta s manželkou Annou, dcerou Václava Prigueye a v jeho vlastnictví byl dům až do jeho smrti v r. 1774.

Po zbourání objektu byla na místě postavena městská spořitelna , dnes Komerční banka.

Č.p.167/I Měšťanská beseda původní

Dům se nazýval Jiskrovský po Mikuláši Jiskrovi, který jej roku 1528 prodal Anně Korálkové pro jejího syna Viktorýna. Ten dům se sladovnou odkázal manželce Lidmile. Později dům vlastnila Markéta Jindrová, která jej vyměnila se svým zetěm Janem Kantorem Bílským za dům na rohu Wilsonovy a Baštové ul.č.p.101/I. Od Anny, vdovy po Janovi koupil dům apatykář Adam Schiesspogen. Díky vdovy po něm Dorotě se dům dostal do rukou apatykáře Tobiáše Stilinga. Další majitelka domu se jmenovala Mandaléna Maximiliána Lehomská z Malevic. Od ní roku 1651 za 1200 zl. dům koupila Anna Lidmila Říčanská z Říčan, od které byl dům roku 1681 postoupen Kateřině Heleně Říčanské z Říčan. Roku 1688 koupil dům Říčanský za 1150 zl. Václav Albrecht Koc z Dobrše. Ale dům mu již r. 1689 vyhořel. Brzy byl ale znovu vystavěn a roku 1698 jej zdědil jeho syn Jan Jindřich Koc. Od vdovy po něm Marie Terezie, rozené Morziny, nově provdané Černínky, roku 1705 koupil dům

Kocovský za 750zl. Václav Priguey s manželkou Annou Dominikou, ale vlastnili jej jen do r.1715, kdy dům prodali za 940 zl. Valentinovi Madottimu. Od vdovy po něm Doroty Madottové roku 1724 koupil dům Jan František Spirger s manželkou Annou Terezií za 1000 zl. od nich byl roku 1735 dům prodán za 840 zl. Tadeáši Prigueyovi, synovi předešlého majitele. Po jeho smrti v r.1778 dům držela až do r. 1784 vdova po něm Františka.
V domě fungoval hostinec "Měšťanský beseda" a po zboření domu a přestavbě na spořitelnu byla beseda přestěhována do rodného domu V.M Krameria v Krameriově ulici.

Starodávné hostince ve městě 5

25. února 2009 v 9:57 | Radek Sedláček |  Hospody, šenky a putiky ve městě


Na Kovárně

Dům ve kterém se nacházela hospoda "Na Kovárně" již neexistuje více než 350 let. Jednalo se o druhý dům pod Černou věží směrem k měšťanskému pivovaru v místech, kde dnes stojí bývalý jezuitská kolej.
Tento výsadní dům patřil od roku 1592 do roku 1648 rodině Preydarů. Po Janovi st. Preydarovi jej zdědil syn Samuel a po něm vdova Zuzana, se kterou již jednali jezuité o prodeji domu. Ona ale jejich nabídku odmítla a dům uhájila až do své smrti roku 1648. odkázala jej své mladší sestře Lidmile i s káděmi, sudy a dřevěným nádobím k várce piva. Teprve po sestřině smrti se Lidmila vdala za Ondřeje Zikmunda Šerého z Letovčice, písaře radního. Hostinec v domě byl velmi vyhlášený a navštěvovaný zejména po trzích na náměstí. Ondřej s manželkou výsadní dům "Na Kovárně" prodali roku 1652 jezuitské koleji za 2600 zl.
Č.p.191/I Národní beseda


Jedná se o dům nad Barokní lékárnou, který nemá bohatou historii, protože v těchto místech

bývaly masné a chlebové krámy. Dům byl postaven zřejmě koncem 18. st., nebo až začátkem století devatenáctého. Původně se tam říkalo "Na Cihelně", později "Národní kavárna". Hostinec postavilo společenstvo právovárečných občanů města Klatov zároveň s pivovárkem, který k hostinci náležel a nacházel se za ním směrem k divadlu. Za budování socialismu se z prestižního hostince stal bufet a rychlá jídelna. Dnes opět reprezentuje pohostinství na náměstí.

Č.p.36/I U Bílého koníčka

Dům stojí na rohu ulic Randova a Dlouhá. Byl nazýván Šimkovský se sladovnou. Z pozůstalosti po Janovi Šimkovic se jej ujala vdova Dorota. Roku 1536 dům zdědil Václav kantor, jinak Střela, manžel Dorotiny dcery Lidmily. Jejich dcera Eva, manželka Václava Rokle bakaláře dům roku 1585 za 200 kop m. prodala Jiříkovi Zelenkovi. Ze smlouvy zřejmě sešlo, protože dům Šimkovic zdědil Benjamin Šimkonis, od kterého jej r.1591 koupil Václav Tobiáš truhlář za 450 kop m.. Ten jej ale již r. 1592 prodal za 525 Martinovi Smolíkovi a po něm byl v držení vdovy po něm Anny. Od poručníků syna Nykodema byl r. 1629 prodán za 580 kop m. Davidovi Beranovi s manželkou Marií, "se všemi stoly, káděmi, almarou v domu, ložem žlutýma dveřmi železnými" jak znělo ve smlouvě. Od beranových dům koupil roku 1643 za 700 kop m. Frydrych Tyč s manželkou Annou, dcerou Samuele Korbela, sestrou Mg. Václava Korbeliusa. Nějak se dům stal majetkem Lukáše Zagana, kterému patřil v r. 1677. tomu také roku 2689 vyhořel. Záhy byl ale dům Tyčovský obnoven a získal výsadu hospodskou. Roku 1693 jej za 810 zl. koupil Václav Korbelius, syn Mg. Václava Korbeliusa s druhou manželkou Judytou Maximiliánou, dcerou královského rychtáře Václava Františka Vošklouda. Za 800 zl. roku 1708 dům i s kouskem zahrádky koupil Martin Vojtěch Parvonič. Po dvou letech roku 1710 zemřel a od poručníků sirotků jej r. 1712 za 900 zl koupil Václav Michal Corbelius, syn Mg. Václava Vojtěcha Corbeliuse, s manželkou Kateřinou i s výsadou a kouskem zahrádky. Roku 1715 dům koupil Ondřej Denk s manželkou Terezií za 750 zl. protože nestačil splácet vejrunky, musel výsadní dům"U Bílého koníčka" vrátit dědicům Parvoničovským, kteří jej roku 1723 prodali Janovi Třískovi s manželkou Evou. Ti jej roku 1734 vyměnili s Bartolomějem Mayerem za jeho dům s výsadou "U dvou růží" na náměstí a za přídavek 80 zl. V rukou Bartoloměje zůstal až do r. 1770, kdy byl v dražbě za 511 zl. prodán Alžbětě Voškloudové.
V roce 1933 byl majitelem domu Karel Hahn - fotograf.

Č.p.22/I Střelnice

Dům v Clemencaueově ul. stál původně mezi vnější a vnitřní branou Klášterní. Jednalo se o malý domek, jehož majitelům bylo dovoleno užívat část parkánu až do okrouhlice a bašty za domem. Kateřina Vyskočilová, vdova po Tomáši Vyskočilovi, který r.1589 dům za 240 kop m. koupil od Martina Pražáka, jej prodala roku 1621 za 200 kop m. Pavlovi Plzákovi, ale z trhu zřejmě sešlo, protože roku 1634 byl znovu prodán Jiříkovi Jablonkovi, od kterého jej za 155 kop m. roku 1637 koupil Valentin Müller provazník s manželkou Dorotou. Dalším majitelem domu byl Petr Biankon, kterému roku 1689 vyhořel. Byly v něm 3 světnice, 3 komory a marštal. Roku 1692 byl zřízen nový krov a spraveny 2 světnice. Na opravu domu si Petr Biankon vypůjčil v říjnu téhož roku 300 zl. od farního kostela. Brzy po jeho smrti dům 11.5.1700 znovu vyhořel. Domek s chmelnicí za ním mezi hradbami vzala do majetku jeho dcera Mařenka Biankónova. Od ní roku 1723 jej koupil za 200 zl. Jan Kopfenmahler. Po něm jej držel jeho syn Jiří Vojtěch Kopfenmahler s manželkou Lidmilou. R. 1738 ovdovělá ručila na dluh 50 zl. farnímu kostelu, které si půjčila na vyučení řemesla svému synovi, tímto domem. Od ní dům r.1743 koupil za 292 zl. Jan Kuželík s manželkou Terezií a držel jej do roku 1766, kdy jej za 200 zl. prodal Václavovi Pelechovi s manželkou Kateřinou.
V roce 1842 byl v Klatovech znovu obnoven klatovský ozbrojený střelecký sbor, který na místě tohoto domu později vystavěl "Hotel Střelnice", jehož majitelem byla ještě v roce 1933 Národní garda č.6. V zadní části byl přistavěn sál s vinárnou a barem s dámskou obsluhou. Za budovou byla zahradní restaurace s kuželníkem a první veřejný tenisový dvorec v Klatovech, na kterém hrával výborný tenista, učitel Velkoborský. Také si zde mohli členové vyzkoušet střeleckou zdatnost na terčích a o sv. Václavu se zde tradičně za doprovodu sborové hudby a velké slávy vyhlašoval "král střelby".

Starodávné hostince ve městě 6

25. února 2009 v 9:56 | Radek Sedláček |  Hospody, šenky a putiky ve městě


Č.p.18/I U Langmajerů

Dům se po některém s předchozích majitelů nazýval trubičkovský. Roku 1528 tento dům splatil Jiřík Fukna, který koupil od nebožky Jelenkové, jak se přiznaly její dcery Kateřina a Regina. Od něj dům roku 1532 koupil jeho syn Daniel Fukna za 130 kop míšenských. Ten jej ale již roku 1548 prodal za 200 klop m. Šteflovi postřihači. Pro mezeru pramenů nevíme, jak se dům dostal Adamu Hodkovi, kterému patřil ještě roku 1607. jak se stal majetkem Václava Skřivonosky není též známo, ale od něj dům r. 1640 koupil za 80 zl. Matěj Doudlevec, jinak Netolický. Od něho roku 1678 koupil dům Hodkovský za 200 zl. zeť Adama Hodka Kryštof Kofr s manželkou Lidmilou. Ovdovělé Lidmile dům Doudlebský roku 1689 shořel. Byly v něm 2 světnice, 4 komory a 2 marštale. Roku 1692 byl zřízen poloviční krov a jedna světnice. Již předtím ale r. 1690 spáleniště s kamením a cihlami vyrumovanými a složenými u Andresa Neumayera prodala Lidmila Bartoloměji Langrovi s manželkou Kateřinou za 140zl. od nich roku 1716 koupil za 190 zl. František Zelenka s manželkou Annou, která ovdovělá držela dům ještě roku 1741. roku 1754 patřil dědicům Zelenkovským.
V roce 1933 byla majitelkou domu Marie Vlková - soukromnice a restaurace v něm Steinbach Viktor. Lidově se tam říkalo "U Šamoňáka", nebo "U Bartoušků".

Č.p.180/I V tunelu

Tento dům v Krameriově ulici nemá takové stáří a historii jako domy okolní. Protože byl postaven až v devatenáctém století na místě volného prostranství mezi domy. Tento prostor patřil jako dvůr k domu č.p.170/I na náměstí.
V roce 1933 byl majitelem domu a hostince Karel Plánička - hostinský. Hostinci "V Tunelu" se také říkalo "U Pláničků" a v přízemí domu byla restaurace a kavárna. Ve stejném roce ještě Plánička Josef vlastnil a šéfoval restauraci "Na Zastávce" a hostinci "U Zlaté husy".

Č.p. 23/I U Zlaté husy

Západním směrem z náměstí vede ulice, která se jmenovala Pražská, potom Clemenceauova, dále 1.máje, aby se nakonec znovu jmenovala Pražská. Po její pravé straně směrem na Rybníčky, jeden dům nad bývalou Klášterskou branou stojí dům č.23/I.
Tento dům se nazýval Křesťanovský. Rozdělením statku po Matěji Křesťanovi jinak Krystianovi jej r.1570 dostal jeho syn Jeronym, od něhož ho r.1573 koupil za 480 kop míšenských jeho bratr Jan Křesťan. Po něm zdědili tento dům syn Melchisedech Krystyán a dcera Naděje, od kterých r.1608 dům koupil za 200 kop Pavel Doubravský s manželkou Kateřinou, ale r.1613 jej prodali za 520 kop m. Martinovi Fojtovi bečváři s manželkou Anežkou. Nějakým mně neznámým způsobem se dům dostal do majetku Valentina Millera, od něhož jej r.1668 za 495 zl. koupil Jan Miller s manželkou Lidmilou. Sirotkům po nich zůstalých dům, který měl dvě světnice, tři komory, dvě sejpky a dvě maštale, shořel při velkém požáru r.1689 založeném francouzskými žháři. Od poručníků dcery po Janu Millerovi Doroty a syna Jana r.1693 koupil vyhořelý dům za 130 zlatých Andrea neboli Ondřej Hiršberger s manželkou Annou, dcerou Bartoloměje Rizzoltiho. Hiršberger nebyl zrovna pracant a poctivec a krátce po svatbě prošustroval věno své ženy, které čítalo několik chmelnic a pivovarský dům č.53. Zbyl mu jen obraz P.Marie Rejské, který se mu nepodařilo prodat. 8.7.1685 objevil Ondřej na obraze (víme že podvodem) kapky krve a stal se proslulým objevením zázračného obrazu. Zchudlý krejčí přenechal obraz děkanskému kostelu a za to se mu dostalo doživotního důchodu a nějakého majetku, z kterého dva roky před svou smrtí (+1695) koupil tento dům. Po jeho smrti roku 1700 dům znovu vyhořel. Roku 1701 poručník sirotka po něm Augustina Hiršpergera, Daniel Kříž kantor prodal dům pustý a spálený za 190 zlatých Frydrychovi Hacklovi s manželkou Magdalenou. Z pozůstalosti po ní dům koupil za 150 zlatých Vavřinec Rokycký s manželkou Aničkou. Ti dům znovu vystavěli a r.1722 jej prodali za420 zlatých Vavřincovi Fialovi s manželkou Lidmilou. Od ní již roku 1725 za 600 zlatých dům koupila Zuzana, ovdovělá Langrová pro svého syna Karla Langra. Na jeho žádost, protože neměl žádné řemeslo k uživení manželky a dětí mu r.1737 byla povolena výsada na dům "Zlaté husy". Jestli to má nějakou souvislost s názvem pivnice ve Vídeňské ul.č.17 se můžeme pouze domnívat. Pravdou ovšem je, že mezi majiteli hostince se v roce 1738 objevuje stejné jméno majitelky, jako předchozí domu č.23 Lidmily Fialové. Nevím, nejedná -li se pouze o shodu jmen.
Nyní vynechám asi 200 celkem nezajímavých let a na závěr upozorním, že v roce 1933 před válkou byl majitelem domu Ludvík Kranskopf - obchodník.

Č.p.113/I U Zlaté hvězdy

Dům stál na rohu Randovy a Dlouhé ul. a nazýval se "Starodávné lázně". Kdysi byl v majetku křížovnického špitálu, který i s ostatním majetkem zabrala obec hned na počátku husitských válek. Tento dům "Lázně městské" který byl napájen vodou dobovým potrubím z městské kašny, byl pak pronajímán lazebníkům s povinnosti " každý rok jednou chudým topiti a půl gbelci chleba a půl věrtele piva bílého mezi ně rozdati". Roku 1512 držel tuto lázeň Jan Hlava lazebník. Roku 1549 pak Ondřej Kopičko. Nevíme jak se dostal do majetku Matěji Luňáčkovi, měštěnínu domažlickému, od kterého jej roku 1585 koupil Jan lazebník s kterým jej vyměnil r.1587 Vavřinec perníkář za svůj dům při brance a ještě mu přidal 90 kop míšenských. Roku 1591 prodal lázeň městskou Jiříkovi Slánskému z Kosmáčova za 411 kop. Od něj dům, za stejnou sumu, koupil Franc Derbin, který jej roku 1628 prodal za 50 kop Janovi Hartmanovi s manželkou Lidmilou. Od něj roku 1642 Václav Ternovský s manželkou Dorotou koupil pusté spáleniště domu za 45 kop m. a připojil jej ke svému sousednímu domu č.p.112/I. po něm byli majiteli domu 5epkovského i staré lázně Jan Heytz z Rosenštejna, Vilém Sallberk a Šimon Štodlar, který po požáru roku 1689 prodal spáleniště starých lázní Tomáši Trousilovi s manželkou Annou Marií za 43 zl. Dům ale nebyl obnoven, protože jej roku 1700 Anna Marie , znovu provdaná Schmidtová, prodala i se zahrádkou Michalu Sillerovi s manželkou Kateřinou za 165 zl. Ten dům znovu vystavěl a r.1712 vdova Kateřina dům prodala Janovi Kuldovi s manželkou taktéž Kateřinou za 600 zl. Ti ale nemohli dům splatit a tak jej roku 1720 vyměnili (profrejmarčili) s Vilémem Folgerem za chalupu na Klášterském předměstí a za doplatek dluhu. Kateřina Folgerová roku 1733 nově provdaná za Jana Šťastného prodala tento dům nárožní Františku Prokopskému s manželkou Julianou, za 600 zl. od ovdovělé Juliany Prokopové roku 1763 dům "U Zlaté hvězdy" koupil Vilém Folger s manželkou Rozálií za 570 zl.
V roce 1933 byli majiteli domu č.p.113/I bratři Treichlingerové.

Č.p.44/I U Žáby

Název pivnice je v tomto případě zcela neznámý a proto ji pracovně nazývám "U Žáby" podle příjmení majitele domu. Dům stál proti domu č.p82 a od sousedního domu č.p.43/I byl oddělen úzkou prostorou, kudy byl přístup k baště. Pavel Žába roku 1539 za půjčku od Havla Šimkovic 30 kop m. na dům povolil Havlovi tento dům k svobodnému užívání po dobu tří let. Jednalo se o dolejší světnice, dvě komory, pivnici v domě a všechno ostatní v přízemí domu. Roku 1543 Pavel Žába dům prodal Říhovi truhláři za 105 kop m. od roku 1604 dům vlastnil Jan Franc, jinak Herynk, kotlář, který jej r. 1646 prodal za 260 zl. Florianu Salašovi s manželkou Annou. Roku 1671 jej od nich koupil za 330 zl. Daniel Millenberger s manželkou Magdalenou, ale již roku 1673 jej za tutéž sumu prodali Ondřeji Gšmachovi s manželkou Annou Marií. Od nich dům roku 1674 koupil dům za 300 zl. Jan Michal Götz a manželkou Annou, kteří jej r.1676 prodali za 330zl Janovi Skřivanovi, kterému r.1689 vyhořel. Byly v něm vedle jedné světnice, 3 komory, klenutá kuchyň, sklep, 2 sejpky a marštal. Od Kateřiny roku 1709 koupil opravený dům za 290 zl. Jan Zuvač s manželkou Alenou . od ovdovělé Aleny, sňatkem s ní, dům získal Josef Zachystal. Od jeho dědiců roku 1743 dům získal jeho bratr Michal Zachystal pro svého syna Václava.
V roce 1933 byl majitelem domu Pavlas Petr - obuvník.

Pivovary v hrazeném městě

24. února 2009 v 21:02 | Radek Sedláček |  Pivovárky

Pivovary v Klatovech
.
Právovárečná privilegia byla postupně potvrzována a upravována císařem Leopoldem I. ze dne 9.4.1653 a 9.6.1656, císařem Josefem II. z 1.12.1783 a císařem Františkem I. ze dne 21.2.1794. Na jejich základě byly vytvořeny úmluvy právovárečných měšťanů z 27.9.1788 a 8.2.1843 a stanovy z 1.2.1884.
Původně i v Klatovech, tak jako i v jiných městech, vařili pivo občané ve svých domech střídavě a tam i šenkovali. Později bylo pouze v domech tzv. nákladnických, kde již byl zaměstnán odborník - sládek. Pak bylo ve městě zřízeno několik pivovárků a měšťané z určitého předměstí vařili svá piva v přikázaném pivovárku. Pro spory mezi občany přenesli právováreční měšťané vaření svých piv do pivovaru obecního, který se nalézal ve špitálském dvoře u sv.Rocha.

Pivovárky uvnitř hrazeného města

Na místě domů č. 131/I a 176/I stával v minulosti dům Mižoltovský a mezi ním a farou stával dům zvaný Pivovárčíček, o kterém se jako o součásti statku Korálkovského dozvídáme teprve v roce 1654, kdy o toto místo byl veden spor mezi jezuitskou kolejí a obcí. Tehdy se tam obecně říkalo marštale Korálkovské.. ale o tomto pivovárčíčku nejsou bohužel žádné další zprávy.
Dům č.p.172 /Istával v uličce vedle domu č.p.18/I, která vedla z Václavské ulice k baště v opevnění (dnes směrem na letní kino a byl to tzv. "Pivovar farářský, neboli městský". Po požáru v roce 1579 již nebyl obnoven.
Další pivovar uvnitř hrazeného města se nacházel za dnešní restaurací Beseda v místech zvaných "Na cihelně". Tento pivovar spolu se sladovnou a Národní kavárnou spravovalo společenství právovárečných občanů.
V místech dnešního areálu "Pod černou věží" v původní zástavbě stával dům č.5, který se nalézal po levé straně pokračování (dnes neexistuje) ul. Školní. Pivovar se nazýval Haufův a jeho majitelem byl Šimon Hauf.
O ulici níže, v místech, kde později fungoval Měšťanský pivovar, stál uzdí městských pivovar Špitálníkovský. Po požáru r. 1615 zůstal celý tento blok spáleništěm, které později zakoupila jezuitská kolej v Klatovech.

Pivovárky ny předměstích

24. února 2009 v 20:59 | Radek Sedláček |  Pivovárky


Pivovárky na předměstích

Klášterské předměstí
Na rohu proti bráně Klášterské v západní řadě stavení stál pivovar "Na Hrbě"(později Na Hrbku), který r 1543 od Tomáškové a její dcery převzali měští páni a purkmistr pro město Klatovy. Nevíme, kdy byl tento pivovar zrušen, zůstal pouze název "Na Hrbě".
Vedle tohoto pivovaru stál dvůr s pivovarem č.74, který r. 1542 za 86 kop.m. koupili páni s purkmistrem od Jana Šilhavého. Tento pivovar se nazýval pivovar obecní, nebo také bílý. Po požáru r. 1579 již nebyl obnoven a do roku 1649 zůstávalo místo pusté..
Před Klášterskou branou stál také pivovar Jiskrovský , který r 1528 patřil Mikuláši Jiskrovi, který jej roku 1531 vyměnil s Mikulášem Napařilem za jeho dům v Pražské ulici č.p. 120. Od něj roku 1542 koupili pivovar s platem na něm 8 hřiven purkmistr a páni za 40 kop. Nevíme, kdy a jak byl znovu prodán soukromým držitelům, a kdy byl přeměněn na sladovnu, která náležela r. 1609 Kateřině Budínské.

Na místě domů č. 66 a 67 byl dvůr Heverníkův, který od Jiříka Heverníka koupil r. 1533 za 75 kop Šimon Hauf. Nevíme, kdy tento dvůr ve kterém býval pivovar koupil Martin Jandík kolář, po kterém se nazýval Kolářovský. Od něj jej r. 1606 koupil za 260 kop Martin Stolinský, který jej vlastnil do r. 1639.

Loubské předměstí
Pod mlýnem Panským stál pivovar Fridlina Peispira č 33, kterému patřil na začátku 15. století. Další známé majitele poznáváme až v 16. století, kdy byl pivovar součástí Konířovského statku, který obsahoval dům na náměstí č. 64, dvůr pod brankou za lázní č .47, rybník pod Volenovem a druhý pod Hunštrukem a mnoho dědin a luk. Tento statek pro špatné hospodaření začal r. 1525 rozprodávat Martin Koníř. Nevíme jak se místo po něm dostalo Šimonu Haufovi. Po požáru r. 1615 již nebyl pivovar obnoven. Místo po něm koupil Jan Košan a vystavěl tam chalupu se sladovnou.
K mlýnu Podbranskému patřila i valcha pivovar s dvěma domky. Po husitských válkách byl vrácen katolické rodině, která před husity utekla do Plzně a usadila se tam natrvalo. Tak je vysvětlován původ Plzeňského měšťana Tómy z Klatov, který majetek odkázal svému bratru Viktorovi a jeho dětem dne 2.1. 1464. Viktor jej r. 1488 prodal purkmistrovi a pánům klatovským.

Špitálské předměstí
Proti bráně Špitálské a naproti starému špitálu (budova bývalého okresního úřadu) stál pivovar Maysnéřův , jehož starší držitele neznáme a jeho název je nám znám pouze z určení polohy sousedních domů.. teprve v osmdesátých letech 16. století se dozvídáme o majitelích pivovaru, později dvora Maysnéřovského. R. 1583 Dorota Smétkovská zapsala jej Dorotě Tiškové. Zřejmě od ní r. 1584 jej Koupila Anna Kladrubská, která ručila na pivováře na dluh r. 1584 Mikuláši Lounskému (83 kop 30 gr. na slady) a ze stejného důvodu r. 1585 M .Janovi Záhrobskému. Asi pro tato dluhy pivovar její děti prodaly paní Anýžce Harantové z Lažan za 500 kop m., která jej držela do r. 1606, kdy jej prodala Anně Janovské z Winterfelsu a v Soustově.. Nevíme, jak se dvůr s pivovarem dostal Dorotě Podškolské, od níž jej r. 1616 koupil Jakub Bílek s manželkou Annou. Jméno dvora a pivovaru bylo zapomenuto již v 17. století a r. 1726 byla ne jeho místě postavena kaple sv. Rocha.
V místech pozdější továrny Weinerovy na usně stával dvůr Hodaňovský a pivovar Napařilovský.
Mezi Příkopy a ulicí Pařízkovou a Štorchovou stál pivovar Sýkorovský č. 88. název měl po Jiříku Sýkorovi tesaři., který jej r. 1530 koupil od Pavla Jelítky. Není známo, kdy byl pivovar zrušen a kdy se již jako prostý dvůr dostal do rukou Anně Šmolcové, od níž byl r. 1583 prodán Štefanovi Reytovi.
Nejstarší pivovar v Klatovech byl tzv. pivovar Špitálský. Když Konrád z Pomuku založil v Klatovech špitál pro chudé, který roku 1289 předal do správy křižovníků s červenou hvězdou, předal jim zároveň také několik hospodářských objektů, mlýn, pivovar a dvůr za špitálem. Za husitů řád křižovníků opustil město a jeho majetek spravovala obec. Pivovar byl dáván do nájmu a nájemce měl povinnost zásobovat při různých příležitostech chovance špitálu pivem. Celý tento majetek zabavil císař Ferdinand II jako pokutu městu. Město jej za tři roky odkoupilo zpět a tím legalizovalo jeho vlastnictví. Pivovar byl i dále dáván do nájmu.
Během let nařídila městská správa zákaz vaření piva soukromníkům. V polovině 16 stol. Přenesli právováreční měšťané vaření piva do Špitálského pivovaru. Později byl jimi odkoupen a pivo se v něm vařilo až do r.1892.

Okolí města - šosovní obce
Také v okolí města Klatov se nacházely pivovary, ale my se zmíníme pouze o jednom, který také spadal pod město.
1.února roku 1700 bylo v radě městské jednání o stavbě pivovaru v Beňovech a již 22. března téhož roku byla stavba schválena. Bylo přislíbeno Jakubovi Stránskému a Mikuláši Těšínskému, kteří stavbu hradili za svého, že jim náklady budou vyrovnány z nájmu Beňovského mlýna a z lovení Velkého rybníka. Koncem listopadu roku 1700 byl pivovar vystavěn a inspekce nad ním byla svěřena Mikuláši Těšínskému.

Velké strojní pivovary

24. února 2009 v 20:56 | Radek Sedláček |  Pivovárky

Velké strojní pivovary v Klatovech

Měšťanský pivovar
Pivovar se nalézal ve vnitřním městě č.p.58/I v budovách, které patřily jesuitskému řádu v Klatovech. Dne 20.července 1818 zakoupilo právovárečné měšťanstvo v dražbě od studijního fondu bývalou jesuitskou kolej, ale na tyto budovy si činil nárok stát i město. Proto se smlouva o této koupi datuje až na 1.7.1830 a teprve 4.12.1844 bylo do gruntovních knih zanesené pro právovárečné měšťanstvo klatovské právo vlastnické na základě missivy krajského úřadu z 26.3.1844 a povolení magistrátu z 16.4.1844. Objekty stíhaly časté požáry. Budovy vyhořely již r.1670, roku 1689 podruhé a potřetí r.1791. Shořely i při velkém požáru r. 1810 a později (již jako pivovar) byly poškozeny ohněm i 11.února r. 1929.

Místnosti, kde byla později spilka, byly dříve užívány jako jediné divadlo ve městě a sloužily také jako tělocvična pro Sokol. Teprve 28.3.1892 se konalo komisionelní řízení za účelem přestavby bývalé koleje na pivovar. Vařit se zde začalo po přestavbě r.1893. Roku 1927 byl postaven nový parní stroj a vlastní elektrárna. Dále chlazení o výkonu 60 000 kcal, které potřebovalo denně 1000 hl vody. Zároveň byly vybudovány studny na vlastních pozemcích - artézská 40 m a kopaná (střílená) 26 m hluboká. V roce 1929 byl postaven mlýn na slad, byly rozšířeny sklepy a spilky. V únoru 1931 byla dána do provozu moderní parní varna. Pivovar vyráběl 9000 hl piva ročně. Po válce fungoval jako sodovkárna.

Parostrojní pivovar

Roku 1873 byla postavena plynárna při beňovské silnici a zároveň s ní byly založeny v Klatovech dvě akciové společnosti. Za městskými sady započala r.1871 výstavba akciové strojírny a o rok později akciového pivovaru. Tyto podniky se ovšem dlouho neudržely. V roce 1873 došlo na Vídeňské burze k prudkému poklesu akcií a šířila se všeobecná nedůvěra s akciovým podnikáním. Akciový pivovar ohlásil konkurz a v dražbě jej koupila firma Lanner. Od té doby se pivovar jmenoval "Parostrojní pivovar a sladovna fy Lanner". Mezi lidmi se pivovaru také říkalo "ruský". To proto, že po zániku akciové společnosti jej zakoupil jakýsi pan Russ a od něj zřejmě Lanner. Pivovar prý měl dvojité obvodové zdivo, mezi které se v zimních měsících shromažďoval led ze Špalkovského rybníka a z Čedíku, a ten stačil pivo chladit po celé léto.

Krach obou akciových společností v Klatovech na dlouhou dobu podlomil průmyslové podnikání.V období budování socialismu se zde od r.1951 stáčelo do lahví plzeňské pivo, což byl konec pivovarnictví v Klatovech. Po roce 1989 se majitelem stala společnost Klimo, ze které později pod stejným názvem zůstal jediný majitel p.Kratochvíl, který společnost prodal nadnárodnímu koncernu "Kofola" V budově, která dříve patřila také k pivovaru a říkalo se jí "Boškovna" dnes sídlí domov mládeže při vyšší odborné škole, obchodní akademii Klatovy. V tomto parostrojním pivovaru se v roce 1951 začalo stáčet plzeňské pivo a to byl konec pivovarnictví v Klatovech.