Březen 2009

hospody na předměstích 1

1. března 2009 v 12:10 | Radek Sedláček |  Hospody, šenky a putiky na předměstích

Ostatní šenky a hostince na bývalých předměstích města
U těchto hospod většinou nevypátráme majitele, protože původně na jejích místech stávaly hospodářské dvory s chalupami. Přesto je ale vzpomínka na některé z nich velmi zajímavá.
Ještě dříve, než se budeme věnovat šenkům, přenesme se znovu do minulosti a připomeňme si některá fakta, která ovlivnila pivovarnictví a pohostinství nejen v našem městě Klatovy.
·
Roku 1645 povolili stavové daň z hlav a roku 1646 daň ze spotřeby nápojů (piva, vína, medoviny a páleného) a z jiných plodin a výrobků (maso, máslo, sýr, sádlo, dříví, vlna, obuv atd.). daň byla původně vybírána ve prospěch panovníka Ferdinanda III. po dobu tří let. Jak už to tak u daní bývá, bylo placení nápojové daně, kvůli moru v roce 1649, prodlouženo o jeden rok a v roce 1650 na druhém sněmu bylo prodlouženo o další rok.
· Ve dnech 11. až 14. ledna 1655 zasedala visitační komise v jejíž zprávě se uvádělo, že v posledních letech vlády Ferdinanda III., bylo v Klatovech sečteno 259 domů, 52 pustých, 24 šosovních a panských, 3 mlýny šosovní. Dohromady 338 domů. Ve čtyřech vesnicích náležejících obci bylo 21 sedláků, 1 pustý statek, 13 chalupníků, 1 pustý, 3 zahradnictví. Na tomto sčítání je vidět žalostný úpadek města, protože při porovnání se sčítáním v roce 1568 ubylo mnoho nemovitostí. Tehdy bylo domů ve městě 640. podle těchto informací svědčí i další údaje, které říkají, že dříve bylo ve městě 58 sladoven sousedských, později jen 15, sladoven na předměstích 11 potom 2, pivovary ve městě 2 a potom žádný, na předměstích 3 a potom 1, mlýnů k obci příslušných 6 a potom jen tři, po jednom hamru kotlářském a šlajfírně a potom žádné, dvořáků k obci náležejících 10 a potom 2, poplužních dvorů 4 potom 3, tvrze 2 a potom jedna a to ještě spálená, špitál stále 1, ovčárny 4 a potom 2, vsí 10 a potom 3.
· Pro porovnání v Plzni bylo r. 1654 napočítáno 211 domů, za živností zkušených 13, pohořelých 1, pustých 10, šosovních a panských 4. celkem tedy 239. v roce 1568 bylo v Plzni napočítáno 416 domů.
· Při stejném sčítání v roce 1655 bylo ve městě Klatovy napočítáno řemesel: Sladovníci - 22, ševci - 18, koželuzi - 14, řezníci - 14, pekaři - 6, kramáři - 6, kováři - 5, kloboučníci - 5, mydláři - 3, hrnčíři - 4, mlynáři - 4, tesaři - 4, punčocháři - 2, perníkáři - 3, kožišníci - 3, truhláři - 3, zámečnící - 3, mandlíři - 3, uzdáři - 2, jircháři - 2, povozníci - 2, bednáři - 2, zedníci - 2, sedlář, soustružník, malíř, zlatník, soukeník, mečíř, nožíř, ručnikář, kotlář, řešetář, lazebník a železník po jednom.
· Pro představu ještě doplním stavy dobytka náležejícího městu ve stejném roce: 415 krav,212 jalovic, 2233 ovcí a 589 ks. sviňského dobytka
· V roce 1708 byl zaveden nový poplatek, o kterém byla klatovanům dána zpráva 13.2. téhož roku. Tímto poplatkem bylo nařízeno platit z muziky v hospodách šenkovních, ale i ve vlastních domech. Vyžadovalo se zároveň přiznání "SUB FIDE NOBILI" všech hospod a domů šenkovních. Byla i vyměřena pokuta pro ty, kdo by bez zaplacení muziku a také tanec držeti se osmělili. K vybírání těchto poplatků byl v Klatovech pověřen Ferdinand Pelikán.
· Specifikace "Výsadních hostinských a šiltovních hospod" i privátních domů, v kterých se pivo, nebo víno šenkovalo, podal magistrát města krajskému úřadu 16.února 1709. Z této specifikace poznáváme toto:Výsadní a spoluhostinské domy - U Zlaté koule, U černého orla, U Volfů, U Zlatého lva, víno se šenkovalo u Františka z Hochů, Valentina Madotty a Antonína Bártovice.V jiných domech se šenk piva městského provozoval bez muziky. Jednalo se o domy Bartoloměje Kuželíka, Sibyly Vrabcové, Anny Khayserové, Václava Zachystala, Anny Šmídové, Anny Gsellhoferové, Jana Milpergera, "U Černého Vorla", domu Daniele Vošklouda, Anny Pelikánové, Krystyny Beranové, Jana Nováka, Heleny Baucové a Zuzany Šlemrové. Protože šenk piva v těchto domech byl jen občasný a podle libosti každého z majitelů, nemohly být počítány za šenkovní domy a byly osvobozeny od poplatků za muziku a tanec. Ovšem v případě, že se v takovémto domě konala nějaká společenská událost, mohli tento poplatek uhradit jednorázově.
· Vedle toho se z muziky platilo ještě ve třech vesnicích královského města Klatovy s výsadními hospodami, kde se muzika držívala a to ve Vostřeticích, v Lubech a v Beňovech.
· V roce 1912 se zaváděly nové daně v království. Nesouhlasné reakce s tímto krokem na sebe nenechaly dlouho čekat. I v našem městě v týdeníku Šumavan vyšel 2. března 1912 článek s názvem "Neschvalujte nových berní", ze kterého odcituji: ".......A zvláště čechy nemohou očekávati pranic od státu, čím se napomáhalo vybřednutí jejich z nejhorší aspoň finanční mizerie. Naopak inkamerování pivní dávky, zavedení státní daně z piva, dojde-li na ně přes odpor živnostenctva a radikálních poslanců, značí těžkou hospodářskou pohromu pro naše království."

hospody na předměstích 2

1. března 2009 v 12:07 | Radek Sedláček |  Hospody, šenky a putiky na předměstích


Na Kocandě

Velmi starý hostinec, který se nacházel v místech dnešního parkoviště proti lékárně U Matky Boží. Chalupa Martina Žida ševce se nazývala po starších majitelích Liškovská. Od Martina ji koupil Řehoř Flachův za 46,5 kop. Nevíme, jak se dostala Volfovi Vlčkovi, od kterého ji přistavěnou a vylepšenou koupil r. 1607 za 260 kop Ondřej Svobody švec. Za tutéž sumu ji od něj r. 1618 odkoupil syn Václav Svoboda. Není známo, jak se stala majetkem Jaroslava Velka řezníka, kterému patřila r. 1689, kdy se oheň z brány Loubské přenesl na tuto chalupu a od ní shořely všechny domy až po mlýn Podbranský. V chalupě byly 2 světnice, 4 komory, 2 sejpky, 1 srub, 1 stodola, 3 marštale, 2 skrovné ovčince a kolna. Jednalo se tedy o celý dvůr. Po smrti Jaroslava Velka r. 1705 se chalupy ujala Anna Velková, od které ji r. 1710 koupil Martin Lad s manželkou Barborou i s příkopem naproti ní. Od Barbory odkoupil chalupu a zahrádku r. 1737 za 300 zl. Jakub Kotrba s manželkou Annou. Roku 1739 ji za 400 zl. prodal Josefovi Ondřejovi Spirkovi s ženou Dorotou.
V roce 1933 byl majitelem domu Melan Karel. Název hostince je zřejmě zkomoleninou německého "díky bohu". V těchto dobách, tedy v 17. a 18. st. se jednalo o velmi vyhlášený zájezdní hostinec. Procházela tudy totiž velmi strmá hlavní bahnitá a nedlážděná cesta a vozkové po jejím zdolání si prý vydechli výrazem "Gott sei dank" zkomoleně "kottsaidank" - tedy kocanda. Sláva hostince upadla koncem 19. století a dům obydlela městská chudina. Z nařízení purkmistrovského úřadu se museli nájemníci vystěhovat a majitel musel dům na své náklady zbourat.


U Zeleného věnce
Hostinec se nacházel ve Vídeňské ulici č.p.14/IV. Na jeho místě stával Dvůr Haudkovský, později Beranovský, která patřil již při požáru r. 1615 Václavu Beranovi. R. 1642 dům zdědil jeho syn Jakub Beran s manželkou Magdalenou. Od dědičky po Magdaleně Lidmile Myškovic chalupu za 130 zl. koupil Samuel Kratina se ženou Magdalenou. Jemu r. 1689 vyhořela. Byly v ní 2 světnice, 3 komory, 2 kanceláře, 3 sejpky, 3 chlévy a stodola. Není známo, jak se dostal do rukou Lidmile Vrabcové, od níž chalupu r. 1720 koupil za 130 zl. Jan Zachystal s manželkou Annou. R. 1723 ji prodal ta 273 zl. Václavovi Gatermayerovi. Ten ji r. 1736 prodal Jarolýmovi Chlumovi s manželkou Petronelou. Od nich ji koupil r. 1745 Jan st. Formánek. Od poručníků sirot po něm byla prodána r. 1748 za 180 zl. Františku Pubcovi s manželkou Kateřinou.
V roce 1933 byl majitelem domu s hostincem Nejdl Karel hostinský. Po druhé světové válce byl zrušen a nacházel se v něm sál pro zájmovou činnost důchodců. Patřil mezi nejstarší hostince, neboť je o něm zmínka v souvislosti se rvačkou mezi husary a civilisty.

U Zlaté husy

Dvůr Leksovský zdědila vdova po Danielovi Maurmillerovi z Mildorfu Apolena. Znovu se provdala za Víta Hlaváče. R. 1620 tento dvůr prodala za 360 kop Jiříkovi Zuvačovi s manželkou Annou. Od nich dvůr koupil Bohuslav Videršpergar z Videršperku, který jej r. 1638 prodal za 325 kop královskému rychtáři Jiřímu Plechšmídovi s manželkou Dorotou. Přes jejich dceru Kateřinu dvůr získal Jan Hynek Bártovic. Před požárem r. 1689 byly v domě 2 světnice, 3 komory, sejpka, stodola, velká marštal, 4 haltýře, 1 půdy pro sušení chmele. Ještě r. 1692zůstávalo vše zruinované. Z pozůstalosti po Janovi Hynkovi Bártovic se toho roku majetku pro nezletilého sirotka Viléma Bártovic ujal starší bratr Antonín, kterému patřila polovina. Ten r. 1706 odkoupil i druhou za 80 zl. a ještě téhož roku dvůr prodal spolu s mnohými dědinami za 1320 zl. Matěji Nüllerovi, správci statku Bezděkovského. Vdova po něm Zuzana se znovu provdala za Felčara Adama Gilmetiho, syna Marka Antonína Gilmetiho, italského stavitele. Zuzana r. 1745 dvůr prodala za 800 zl.Micronymovi Ulmovi s manželkou Petronelou.
Hostinec roku 1933 patřil Karolíně Pláničkové, hostinské a živnost v něm prováděl Plánička Josef. Hostinec je podnes v provozu ve Vídeňské ulici číslo 17. Jde o jeden z nejstarších zájezdních hostinců v Klatovech se dvorem a maštalemi. Stáje byly zbořeny v letech 1973-74.
Z dřívějších názvů připomínám "U Formánků", nebo "U Flanzrů".


U Petrášů
Nacházel se na rohu ulic 5. května a U Zastávky naproti dnešnímu Linaku. Údajně zde byl rovněž nevěstinec. Na jeho místě dnes stojí jiný obytný dům.


U Pindlů
Hostinec se nacházel ve Vídeňské ulici naproti hotelu Menšík. Vedle byl průjezd ke sladovnám nad mlýnskou stokou. Chalupě se říkalo Knapovská. R. 1615 shořela Mikulášovi ručníkáři, který ji ještě téhož roku prodal za 60 kop Pavlovi Trukovi s manželkou Annou. Ta chalupu vlastnila v r. 1685 a téměř se dožila jejího druhého vyhoření r. 1689. tehdy v ní byly 2 světnice, 6 komor, klenutá láznička, 5 sejpek, 4 marštale a jedna kolna. Od dědiců po Anně Trukové r. 1689 spáleniště koupil i se svobodným průjezdem ke sladovnám Jan Rokycanský s manželkou Kateřinou. V této rodině byla chalupa ještě v r. 1765.
Dnes je zbořen a na jeho místě je parkoviště před Zelenou lékárnou. Jednalo se o menší chalupu s jedním lokálem, který byl často navštěvován dragouny. Před zbouráním v něm byla elektroslužba.

Kolonáda

Hostinec byl postavený v empírovém slohu na konci 19.století, při zakládání městských sadů, jako součást parkových objektů. Byl a je majetkem obce dávaným do nájmu. V první polovině osmdesátých let 20. století došlo ke stavebním úpravám objektu, výměně oken a dveří z dřevěných na kovové a vybudování sociálního zařízení uvnitř objektu. Dříve se záchody nacházely vně objektu jako samostatná stavba. Hostinec byl vždy vyhledávanou zastávkou na procházkách mladými rodiči s dětmi i staršími návštěvníky parku.



U Netrvalů
Stojí v Plánické ulici č.p.35/V. jedná se o starý lidový hostinec s vyhlášenou kvalitou piva. Později se jmenoval "Pod Vodojemem", ale v Klatovech mu stejně nikdo jinak neřekl než "Poprda". Podle jedné z historek se přezdívka a dnešní název hostince odvozuje od toho, že dřívější štamgasti z vedlejšího domu nad hostincem si zkracovali cestu na pivo jízdou po jisté části těla ze stráně před domem.
V roce 1933 byla majitelkou domu Netrvalová Markéta soukromnice. Za éry komunismu hostinec i dům chátral a v závěru osmdesátých let 20. st. jej v podstatě drželo pohromadě dřevěné lešení, které bylo léta postaveno okolo hostince. Na začátku 90 let 20. st. byl hostinec pro havarijní stavební stav budovy uzavřen. Současní majitelé jej zrekonstruovali a znovu uvedli do provozu o několik let později.

Hotel Centrál


Jedná se o největší hotel v Klatovech, který je dosud v provozu. Najdete jej v Masarykově ulici č.p.300/II. Byl postaven roku 1932 a svého času měl i vlastní autodopravu.
V roce 1933 byla majitelem hotelu společnost Wenke a spol.

hospody na předměstích 3

1. března 2009 v 12:06 | Radek Sedláček |  Hospody, šenky a putiky na předměstích


U Majerů
Jedná se o téměř neznámý hostinec, který stával ob jeden dům od Bílého beránka směrem na Plzeň. Na jeho místě stával dvůr s chmelnicí nazývaný Polákovský. R. 1685 jej koupil královský rychtář Jan Filip z Hochu, který jej ještě téhož roku vyměnil s Lorencem Shořelou. Od jeho syna Františka r. 1715 koupil dům zvaný Tyčovský František Müller a od dědiců po něm jej r. 1738 koupil Bartoloměj Mayer. Odtud zřejmě pochází název hostince.
V roce 1933 byl majitelem domu A. Kludský, majitel zábavných podniků.

Na Růžovém paloučku

Stával v nádražní ulici v sousedství dnešní restaurace Bidlo vedle dřívější továrny na prádlo firmy Havlíček.. Byl zrušen za první republiky. Málokdo si na něj vzpomene a není znám ani původ názvu hostince.
V roce 1933 patřil dům dědicům Hanuše Fouska. Údajně se v něm nacházel nevěstinec. Jiné názvy pro stejný šenk byly " V Háječku", nebo "U Šmídů".

Na Frankfurtě
Jednalo se o jeden z nejstarších a nejvyhlášenějších

klatovských zájezdních hostinců. Jeho název byl odvozen od toho, že ležel na cestě z Vídně přes Klatovy a Norimberk do Frankfurtu. Stával v místech dnešního obchodního bloku Penny na Domažlické ulici. Původně tuto chalupu s dvorem Královic koupil od Lidmily Wirthové r. 1721 Šimon Pták. Do majetku vdovy po Mg. Ambroži Wirthovi se dostal dvůr z dědictví po Šimonově tchýni Lidmile Voškloudové, vdově po královském rychtáři Václavovi Františkovi Voškloudovi. Pak dům zdědil syn Šimonův Jan Nepomuk Ignác Pták, který jej r. 1788 prodal za 925 zl. Václavovi Wisingrovi s manželkou Annou.
V roce 1933 dům patřil Theodoru Petrmichlovi, úředníkovi v v. a hostinec v něm Karlu Tomanovi. Hostinec byl zbourán při rozšiřování Domažlické ulice.

Nová hospoda

Hostinec se nalézal za mostem přes Drnový potok na levé straně Domažlické ulice. Chalupa se nazývala Skálovská, později Zábranských. Dostala se do majetku apatykáře Tobiáše Stillinga, od něhož byla vylepšena. R. 1646 byl dvůr prodán Martinovi Zachařovi. Po něm byl majitelem Václav Kolman, od kterého r. 1679 koupil chalupu s dvorem Jan Filip Hoch z Hochu. Dědictvím se chalupy ujal syn František Ondřej Hoch. Rukou vdovy po něm Teresie jmění získal Alexius Fuchs. Jeho druhou manželku Marii Františku si jako vdovu vzal Jan Jindřich Reichart z Reichenfeldu a získal tak i chalupu.
Hostinec se původně se nazýval "U Zlatého jelena" a později "Dělnický dům". Byl zázemím pro DTJ a další dělnické kulturní a vzdělávací činnosti. V sále vyvíjel svoji činnost loutkářský a dramatický kroužek. Hostinec měl též kuželník. Jeho osud byl stejný jako hostince "Na Frankfurtě".


Bullmannův hostinec
Nacházel se na rohu Bullmannovy a Aretinovy ulice v č.p.67/IV. jednalo se o dřívější dvůr Purkrabovský se sadem, který r. 1614 vlastnil Hendrych Gaum zedník. Vdova po jeho synovi Kryštofovi Lidmila Gaumová se znovu vdala za Jiřího ml. Podhůrského. Jeho druhá žena Kateřina a on ji r. 1720 prodali Jiřímu Prunerovi, který chalupu r. 1723 prodal za 130 zl. Martinovi Předslavskému. Ten jako sládek zajistil na této chalupě r. 1737 slib, že bude dobré pivo vařit. Vdova po něm Kateřina dům r. 1761 postoupila synovci Janovi Předslavskému Hostinec se původně jmenoval "U Bílé lilie". Roku 1796 byl prodán Michaelu Bullmannovi, pěstiteli karafiátů, které pěstoval v zahradě vedle hostince. Na začátku 20.století se hostinec jmenoval "U Knejpů". V roce 1933 byl majitelem chalupy Ušela Josef obchodník.

Hostinec Vila

Jedná se o hostinec ze druhé poloviny 19.století, který stojí u viaduktu na pravé straně Domažlické ulice. K hostinci patří sál a proto byl hojně využíván ke společenským akcím. U hospody stával kuželník a zahradní restaurace s parketem. Po založení Dělnické tělovýchovné jednoty byl hostinec jejím prvním útočištěm.
Ve Vile se pořádaly plesy, koncerty, taneční kursy a zábavy. V 80 letech 20. století sloužil sál jako sklad a v provozu byl pouze výčep. Po roce 1989 byl znovu zprovozněn sál a hostinec fungoval jako rockový klub. Dnes, po několikaleté pauze slouží v podstatě k tomu samému účelu.


U Myslivců
Byl také nazýván "Pod brankou" a stával v takzvaném parkánu mezi hradbami vedle chodů (Pod valy) k Černé věži. Původně se jednalo o předměstskou lázeň s chalupou Ptáčkovskou, která od r. 1541, kdy ji za 55 kop koupil majitel lázně, zůstávala při této chalupě. Když byla obě stavení kupována Hansem Wirthem barvířem s manželkou Alžbětou od Jana Duška Chrudimského r. 1624, byly to ruiny po požáru. Při lázni předměstské byla výsada šenku piva starého i bílého. Po smrti Alžběty, vdovy po Janu Wirthovi, se majetku ujala nejmladší dcera Dorota a sňatkem s ní r. 1657 lázeň získal Jiří Rayt lazebník. Po jejich smrti byla lázeň prodána Jiřímu Viřinkovi. Po jeho předčasné smrti lázně od sourozenců koupil mladší bratr Bernard Viřink. Lázeň byla tak sešlá, že se v ní nevykonávalo starobylé práno šenku výsadního, ačkoli ve smlouvě bylo uvedeno jeho užívání, kdykoli dům zas bude spraven a vystavěn. R. 174 koupil tuto lázeň za 375 zl. Adam Mühlberger s manželkou Alžbětou. Zbourán byl za první republiky při úpravách parkáního prostoru.

Hotel Menšík
Nacházel se na levé straně Vídeňské ulice pod lékárnou U Matky Boží. Na jeho místě stával dvůr Vondrovský, později Karáskovský. Jeho spáleniště r. 1618 koupil Jan Achiles a znovu jej vystavěl. V jeho držení byl až do jeho smrti roku 1638. rukou jeho dcery jej získal Mg. Kašpar Pithopaeus Kopidlanský. Neznáme dalších majitelů místa, až r. 1731 jím byl Jan Polák.
Ve výbavě hotelu se nacházel též divadelní sál s jevištěm pro zájezdní ochotnické spolky. V roce 1933 byl majitelem domu a hotelu Eduard Menčík hoteliér.
Dnes je z něj kinosál kina Šumava. K hotelu také patřily dva kuželníky a zahradní restaurace.

hospody na předměstích 4

1. března 2009 v 12:06 | Radek Sedláček |  Hospody, šenky a putiky na předměstích



Na Špicu
Hostinec byl také nazýván "u města Plzně". Nalézal se pod hřbitovem v Plzeňské ulici č.p.152/II. Jeho název byl odvozen od toho, že byl na samém konci (neboli špicu) města směrem na Plzeň, kde se vybíralo mýto.
Hostinec měl kuželník a čepovalo se v něm Dobřanské pivo. Byl domovem krchováků - obyvatelstva pod hřbitovem a často v něm zapíjeli své obchody i trhovci z blízkého dobytčího trhu. Hostinec byl zbourán při stavbě nové plzeňské silnice a stával v místech křižovatky u Bouchalky.

U Červeného vola

Na rohu ulic Koldinovy a Kollárovy stál dvůr, který se již r 1541 nazýval Slepičkovský. R. 1577 Martin Slepička předal dvůr své ženě Kateřině a ta svému bratru Janovi mlynáři ve Vrhavči. Ten jej r. 1600 odevzdal své dceři Dorotě a jejímu manželovi Samuelovi Čestínskému. Od něj se dostal Samuelovi Zuvačovi s manželkou Annou. Od nich jej r. 1636 koupil za 850 zl. Samuel Achiles s manželkou Rosinou. Vdova po něm, jeho druhá žena Zuzana, dcera Samuela Bártovic se vdala za Samuela Záhorského. Po nich nemovitost zdědil syn Jakub Hendrych Záhorský. Pak dvůr vlastnil jeho zeť Maxmilian Walrer s Simburka. V dražbě jej r. 1765 koupil Karel Antonín Volšanský.
Jednalo se o nejstarší hostinec na Rybníčkách. Název nebyl odvozen od některého z hostinských, ale podle volské hlavy ve štítu natřené na červeno. Hostinec byl zájezdní a patřil k němu dvůr s maštalemi. Stával na pravém rohu Kollárovy ulice v č.p.12/II a Rybníček.
Před válkou vlastnil hostinec Dobřanský pivovar.

U Koruny
Stával nedaleko hospody U Červeného vola naproti přes Kolárovu ulici. Také se jednalo o zájezdní hostinec se stájemi. Dvůr na jeho místě se nazýval Lukášovský. Chalupu koupila r. 1587 Dorota Komárková za 185 kop m. od Jana Tichého. Po sňatku s Janem Kratinou získaly chalupu v dědictví jejich dcery Dorota Bohdanecká a Lidmila Jakoubková. Sestry se dohodly že chalupu Kratinovskou převezme Dorotin syn Jiří Bohdanecký i se starodávným právem výsadním k šenkování piva.
V roce 1933 byl majitelem hostince Mikeš Václav - hostinský. Dnes na jeho místě stojí paneláky.

Pozn. Cituji z knihy "Monografie města Klatov" kde Adolf Smolák napsal: " ..."Na rybníčkách" nalézá se celý shluk hospod odpovídající rozlehlému prostranství......Čtyři hostince v kruhu ne větším jak sto metrů byly výstražným mementem pro šenkýře neboť při takové konkurenci nebylo radno býti krobiánem ani nechtíti nalíti "na sekyru...."

U Bílého beránka
Chalupa na místě pozdějšího hostince se nazývala Konvářovská č.59, kterou i s dvorem koupil od Jiřího Vodičky t. 1588 Cyprian Ševčik za 315 kop. R. 1600 ji prodal za 255 kop Lukášovi Stodskému s manželkou Voršilou. R.1661 od Kateřiny Stodské, vdané Ivančicové, koupil zbořeniště chalupy za 26 zl. Frydrych Tyč. Dědictvím se spáleniště dostalo do rukou Lidmile Saganové. Nevíme jak se majetek dostal Ferdinandovi Foglerovi, který r. 1716 dům znovu vystavěl. R.1744 jej prodal svému zeti Frydrychovi Mückovi s manželkou Marií Annou. Od nich jej r. 1745 koupil František Aleš, který této chalupě Roglovské zajistil vejsadní právo "U Bílého beránka". Chalupu vlastnil ještě v r. 1796. po smrti jeho a jeho ženy dům převzal vnuk r.1807 František Prunar.
Hostinec se nacházel na rohu ulic Na Chuchli a Rybníček a byl střediskem dělnického hnutí. Za první republiky tam pořádala své akce KSČ. Té také před druhou světovou válkou patřil. Hostinec byl zrušen po druhé světové válce. Dnes stojí v sousedství Hotel Beránek, který v podstatě zabral ústí ulice Na Chuchli.

hospody na předměstích 5

1. března 2009 v 11:45 | Radek Sedláček |  Hospody, šenky a putiky na předměstích


U Senfů

Hostinec se nacházel v Dobrovského ulici č.p.150. Později byl prodán jako obytný dům. V roce 1933 byl majitelem domu Josef Beneš soukromník.
Dnes se tam nachází "Pivní studio - Modrý Abbé".

Hotel Grand

Nachází se na Husovo náměstí v č.p.53/III. Byl postaven před první světovou válkou. Dnes již nemá ubytovací prostory a slouží pouze jako restaurace a zahradní restaurace. V minulosti ovšem patřil k tomu nejlepšímu, co Klatovy nabízely. K hotelu patřil i kuželník a taxi služba.
V roce 1933 jsem nalezl v tomto domě jako majitele Josefa Hostýnka učitele a na hotelu J. Holého.

U Zlatého slunce
Na místě spálenišť koupených r. 1675 od Jana Předslavského byl vystavěn dvůr, který se nějak stal majetkem MuDr. Martina Wirtha z Wehrenfelsu. Roku 1689 dvůr znovu vyhořel. Byly v něm 2 světnice, 2 komory, stodola, 3 půdy na sušení chmele. Ještě r. 1692 bylo vše pusté.

Od Martinovy dcery Anny Wirthové r. 1703 koupil spáleniště Jan Chládek s manželkou Rosinou za 150 zl. a vystavěl dvůr nový. Po něm jej zdědil syn Jan Václav Chládek, farář Dolanský a po něm jeho mladší bratr MuDr. Jan Josef Chládek.Stával v Komenského ulici č.p.3/IV v místech, kde byla později školní družina. Hostinec měl zahradní restauraci i tenisový kurt. Sdružovalo se v něm mnoho spolků. Možná i pro to, že tam byl i nevěstinec. Před hostincem stávala tělocvična.
V roce 1933 byl majitelem hostince "U zlatého slunce" č.p.3/IV Antonín Frydlevič. Restauraci se také říkalo "Olymp".

Na Plechové

Hostinec stál v místech dnešního bazénku nad KD Družba na rohu Aretinovy a Tyršovy ulice č.p.2/III. Chalupě se původně říkalo Vildunkovská a r. 1588 patřila Vítovi Jararovi, který ji koupil za 105 kop od Havla pivovarníka. Roku 1597 patřila Kateřině Vidláčkové.
Říkalo se tam "U Kočky", nebo "U tří koček". Dům byl zbourán v roce 1908.

Na Zastávce
Jedná se o hostinec, jehož založení sahá do doby, kdy byla postavena trať na Horažďovice. V minulosti byl hlavně navštěvován zaměstnanci cihelny a samozřejmě cestujícími směrem na Běšiny. Dnes je oblíben u dělníků pro rychlé, levné a chutné stravování. Sídlí v drážní budově na zastávce ČD Klatovy město č.p.127/IV.
V roce 1933 byla budova drážní, ale hostinec v ní měl na starosti Josef Plánička.

Na hlavním nádraží
V provozu byla nepochybně s výstavbou odbavovací budovy č.p. 149/III a její provoz skončil v souvislosti bombardování klatovského nádraží náletem amerických letadel v roce 1945. Nové nádraží s bufetem, výčepem a restaurací bylo postaveno na jiném místě, neboť stará budova stávala o 200 m dále směrem po trati na Plzeň.
V roce 1933 byl vedoucím a nájemcem restaurace na nádraží Ondřej Spal


Hospoda V Lázni
Hospoda se nacházela za studánkou Klatovka v č.p. 17/II. na tomto místě stával dvůr Vojislávkovský, později Kudlovský. Po smrti Václava Euniusa z Fenixfeldu r. 1635 vdova po něm Magdalena převzala dědictví pro svého syna Václava Pavla a dceru Dorotu. Od Doroty jej r. 1673 koupil Jan Filip Hoch z Hochu s manželkou Dorotou. Po jeho dědicích získal nemovitost sňatkem s vdovou po Františku Ondřejovi Hochovi Jiří Alexius Fuchs. Sňatkem s vdovou po něm, jeho druhou ženou dostal sad, dvůr i chalupu Jan Jindřich Reichart z Reichenfeldu a po jeho smrti byl prodán Josefovi Jabloňovi s manželkou Johanou.
V roce 1933 byl majitelem domu Rank Josef rolník. Dům byl zbourán při stavbě sídliště "U Modré nudle" v roce 1962.

Výčep Budějovického piva
Hostinec se nalézal v domě č.197/I ve Vídeňské ulici na rohu proti bývalé lékárně Matky Boží. Budova a zřejmě i hostinec v roce 1933 patřil Jiřímu Stadlerovi soukromníkovi později tam bylo sklenářství Antonína Krále.. Dnes je v něm směnárna a herna a pivo pouze lahvové.

U Choda
Nárožní dvůr Zvoníkovský asi od osmdesátých let 16.st. vlastnil Linhart Preydar. Po něm dvůr zdědil syn Erhart Preydar. Snad špatným hospodařením byl dům zabrán obcí a zachránila jej manželka Erharta Anna, která jej odkoupila za 300 kop. Od ní jej roku 1640 koupil za 425 kop Matouš Matoušovic s manželkou Apolenou. Od nich jej koupil Jan Hrobař s manželkou Magdalenou za 340 zl. a vlastnil jej do r. 1707. Nějakým způsobem se dostal do majetku Jakuba Jelínka, který jej r. 1732 profrejmarčil s Joachymem Vrabcem, kterému zůstal do r. 1773.
V roce 1933 byla majitelkou domu Márová Kateřina soukromnice. V hostinci se také říkalo U Egnerů. Dům s dvorem byl zbourán při rekonstrukci Domažlické ulice.

Vinárny a bary
Mimo pivnic se v Klatovech nacházelo též několik vináren a barů, přestože město se nenachází ve vinařském kraji. Vinárničky spojené zpravidla s kavárnou se obyčejně nacházely jako součást běžných restaurací.
Obchod s vínem v Klatovech ve 40 letech 17. století včetně jeho šenkování vykonávali Jan Šlemr, Jan Achyles, Jan Strancinger, Kašpar Stránský a Vít Mellinger. Právo šenkovat víno měl i žid Isac Merhlbacher.
V roce 1662 druhého lisopadu nastala velká změna v obchodě s vínem. "Usnesení obojího úřadu, aby šenk vína k ruce samé obce obrácen byl."
Novými obchodníky s vínem ve městě se stali Jan Filip z Hochu v domě č.p. 154/I a Ondřej Nellinger v domě č. 162/I.
Šenk vína v nejstarších dobách se také prováděl v domě Linharta Šindela č.p. 171 /I a jedna z nejstarších vináren ve městě se také nacházela v domě č.p. 147/I (dnes tam stojí divadlo) a patřila Jiřímu Jeremiáši.

V pozdějších dobách nalezneme vinárny "U Schottů" č.p. 160/I (dříve U Zlatého lva, později u Güntrů), "U Černých " č.p. 155/I (dříve U Zýků) obě v Pražské ul., "U Treichingerů v č.p. 113/I (dříve U žáby a potom rybárna) v Randově ulici, Schützova kavárna č.p. 6-8/IV ve Vídeňské ulici, bar "U Langráfa" v č.p. 12/IV v téže ulici, kde se také nacházel oficiální nevěstinec.