hospody na předměstích 3

1. března 2009 v 12:06 | Radek Sedláček |  Hospody, šenky a putiky na předměstích


U Majerů
Jedná se o téměř neznámý hostinec, který stával ob jeden dům od Bílého beránka směrem na Plzeň. Na jeho místě stával dvůr s chmelnicí nazývaný Polákovský. R. 1685 jej koupil královský rychtář Jan Filip z Hochu, který jej ještě téhož roku vyměnil s Lorencem Shořelou. Od jeho syna Františka r. 1715 koupil dům zvaný Tyčovský František Müller a od dědiců po něm jej r. 1738 koupil Bartoloměj Mayer. Odtud zřejmě pochází název hostince.
V roce 1933 byl majitelem domu A. Kludský, majitel zábavných podniků.

Na Růžovém paloučku

Stával v nádražní ulici v sousedství dnešní restaurace Bidlo vedle dřívější továrny na prádlo firmy Havlíček.. Byl zrušen za první republiky. Málokdo si na něj vzpomene a není znám ani původ názvu hostince.
V roce 1933 patřil dům dědicům Hanuše Fouska. Údajně se v něm nacházel nevěstinec. Jiné názvy pro stejný šenk byly " V Háječku", nebo "U Šmídů".

Na Frankfurtě
Jednalo se o jeden z nejstarších a nejvyhlášenějších

klatovských zájezdních hostinců. Jeho název byl odvozen od toho, že ležel na cestě z Vídně přes Klatovy a Norimberk do Frankfurtu. Stával v místech dnešního obchodního bloku Penny na Domažlické ulici. Původně tuto chalupu s dvorem Královic koupil od Lidmily Wirthové r. 1721 Šimon Pták. Do majetku vdovy po Mg. Ambroži Wirthovi se dostal dvůr z dědictví po Šimonově tchýni Lidmile Voškloudové, vdově po královském rychtáři Václavovi Františkovi Voškloudovi. Pak dům zdědil syn Šimonův Jan Nepomuk Ignác Pták, který jej r. 1788 prodal za 925 zl. Václavovi Wisingrovi s manželkou Annou.
V roce 1933 dům patřil Theodoru Petrmichlovi, úředníkovi v v. a hostinec v něm Karlu Tomanovi. Hostinec byl zbourán při rozšiřování Domažlické ulice.

Nová hospoda

Hostinec se nalézal za mostem přes Drnový potok na levé straně Domažlické ulice. Chalupa se nazývala Skálovská, později Zábranských. Dostala se do majetku apatykáře Tobiáše Stillinga, od něhož byla vylepšena. R. 1646 byl dvůr prodán Martinovi Zachařovi. Po něm byl majitelem Václav Kolman, od kterého r. 1679 koupil chalupu s dvorem Jan Filip Hoch z Hochu. Dědictvím se chalupy ujal syn František Ondřej Hoch. Rukou vdovy po něm Teresie jmění získal Alexius Fuchs. Jeho druhou manželku Marii Františku si jako vdovu vzal Jan Jindřich Reichart z Reichenfeldu a získal tak i chalupu.
Hostinec se původně se nazýval "U Zlatého jelena" a později "Dělnický dům". Byl zázemím pro DTJ a další dělnické kulturní a vzdělávací činnosti. V sále vyvíjel svoji činnost loutkářský a dramatický kroužek. Hostinec měl též kuželník. Jeho osud byl stejný jako hostince "Na Frankfurtě".


Bullmannův hostinec
Nacházel se na rohu Bullmannovy a Aretinovy ulice v č.p.67/IV. jednalo se o dřívější dvůr Purkrabovský se sadem, který r. 1614 vlastnil Hendrych Gaum zedník. Vdova po jeho synovi Kryštofovi Lidmila Gaumová se znovu vdala za Jiřího ml. Podhůrského. Jeho druhá žena Kateřina a on ji r. 1720 prodali Jiřímu Prunerovi, který chalupu r. 1723 prodal za 130 zl. Martinovi Předslavskému. Ten jako sládek zajistil na této chalupě r. 1737 slib, že bude dobré pivo vařit. Vdova po něm Kateřina dům r. 1761 postoupila synovci Janovi Předslavskému Hostinec se původně jmenoval "U Bílé lilie". Roku 1796 byl prodán Michaelu Bullmannovi, pěstiteli karafiátů, které pěstoval v zahradě vedle hostince. Na začátku 20.století se hostinec jmenoval "U Knejpů". V roce 1933 byl majitelem chalupy Ušela Josef obchodník.

Hostinec Vila

Jedná se o hostinec ze druhé poloviny 19.století, který stojí u viaduktu na pravé straně Domažlické ulice. K hostinci patří sál a proto byl hojně využíván ke společenským akcím. U hospody stával kuželník a zahradní restaurace s parketem. Po založení Dělnické tělovýchovné jednoty byl hostinec jejím prvním útočištěm.
Ve Vile se pořádaly plesy, koncerty, taneční kursy a zábavy. V 80 letech 20. století sloužil sál jako sklad a v provozu byl pouze výčep. Po roce 1989 byl znovu zprovozněn sál a hostinec fungoval jako rockový klub. Dnes, po několikaleté pauze slouží v podstatě k tomu samému účelu.


U Myslivců
Byl také nazýván "Pod brankou" a stával v takzvaném parkánu mezi hradbami vedle chodů (Pod valy) k Černé věži. Původně se jednalo o předměstskou lázeň s chalupou Ptáčkovskou, která od r. 1541, kdy ji za 55 kop koupil majitel lázně, zůstávala při této chalupě. Když byla obě stavení kupována Hansem Wirthem barvířem s manželkou Alžbětou od Jana Duška Chrudimského r. 1624, byly to ruiny po požáru. Při lázni předměstské byla výsada šenku piva starého i bílého. Po smrti Alžběty, vdovy po Janu Wirthovi, se majetku ujala nejmladší dcera Dorota a sňatkem s ní r. 1657 lázeň získal Jiří Rayt lazebník. Po jejich smrti byla lázeň prodána Jiřímu Viřinkovi. Po jeho předčasné smrti lázně od sourozenců koupil mladší bratr Bernard Viřink. Lázeň byla tak sešlá, že se v ní nevykonávalo starobylé práno šenku výsadního, ačkoli ve smlouvě bylo uvedeno jeho užívání, kdykoli dům zas bude spraven a vystavěn. R. 174 koupil tuto lázeň za 375 zl. Adam Mühlberger s manželkou Alžbětou. Zbourán byl za první republiky při úpravách parkáního prostoru.

Hotel Menšík
Nacházel se na levé straně Vídeňské ulice pod lékárnou U Matky Boží. Na jeho místě stával dvůr Vondrovský, později Karáskovský. Jeho spáleniště r. 1618 koupil Jan Achiles a znovu jej vystavěl. V jeho držení byl až do jeho smrti roku 1638. rukou jeho dcery jej získal Mg. Kašpar Pithopaeus Kopidlanský. Neznáme dalších majitelů místa, až r. 1731 jím byl Jan Polák.
Ve výbavě hotelu se nacházel též divadelní sál s jevištěm pro zájezdní ochotnické spolky. V roce 1933 byl majitelem domu a hotelu Eduard Menčík hoteliér.
Dnes je z něj kinosál kina Šumava. K hotelu také patřily dva kuželníky a zahradní restaurace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama